Možná, že smrt je životem, a na onom světě považují život za smrt, kdo ví – řekl starověký řecký dramatik Euripidés. To bylo ještě v dobách, kdy bylo zcela normální žít vedle smrti a se smrtí, nikdo ji nevytěsňoval ze života. Lidé věděli, že ona je tou poslední a nejvyšší spravedlností – současně jedinou dokonalou rovností, protože nikdy neminula, nemíjí, a také zaručeně nemine nikoho. Naši předci se smrti samozřejmě také báli, ale byli s ní smířenější. Nesnažili se ji popřít a vymazat ze svých životů, jako se to často děje dnes. Jako by si říkali něco podobného, co napsal v Pánu prstenů geniální Tolkien: „Vždyť smrt je jen další cesta, kterou musíme jít.“ A bylo by možné citovat ještě mnoho moudrých lidí, kteří radili, abychom se na smrt nedívali s hrůzou, odporem, nebo dokonce s nenávistí, ale naopak, abychom se s ní učili a naučili žít, protože to je asi jediná opravdová jistota, kterou máme. A právě v tomto podzimním dušičkovém čase si budeme o smrti povídat s Jiřím Kuchařem. Spisovatelem, publicistou, vydavatelem a jedním z našich největších znalců alternativní medicíny. Ještě doplním, že je autorem například knih Tanec s bohy, Hitlerova sbírka v Čechách, nebo spoluautorem knih Svět přírodních antibiotik, Hořká pravda o sladkém cukru a mnoha dalších. 1. díl, 01.11.2020, www.KupreduDoMinulosti.cz