Náš svět je zoufale nespravedlivý. Což je známá věc a já nepodléhám iluzi, že se mi do konce týdne povede s tím něco zásadního udělat.

Kdybychom měli hledat největšího otloukánka, kterého si bere do úst kdejaký chytrák snažící se přesvědčit své publikum, byla by to pravda.

Když se řekne Afrika, jako první se mi vždycky vybaví verš básníka Zbyňka Hejdy, který zní „Afrika není zas tak daleko“.

Na Božím kameni nad Strakonicemi, zdánlivě vysoko nad okolním světem, si připomeneme pověst o Merlinovi a létajících kamenech.

Byl večer, padala tma a na zastávce osobního vlaku Beroun – Plzeň ve Svojkovicích u Rokycan jsem vystoupila já jediná.

Sjezd z americké dálnice připomíná odbočku na obchodní centrum, s tou výjimkou, že kromě velkého parkoviště návštěvníky vítá i obří socha Krista s křížem.

Marná sláva, základním příběhem každého člověka je jeho vlastní život. A zájem o něj, péče o sebe, je základní duchovní potřebou.

Není celkem nijak překvapující, že vybuchující sopka je považována za poměrně nebezpečnou část planety. Chrlí extrémně horkou lávu, vystřeluje balvany a vynese do atmosféry dusivý popel.

Malá města jsou v České kotlině často nesmírně zajímavá a půvabná, v mnoha se narodili významní lidé a najdeme tu nečekané kulturní památky.

I když je ráno, rozdělejme oheň v ohništi, zařízněme větve a napíchněme špekáčky. A k opékání nějakou pěknou historku – než maso zapění a zavoní a okraje se začnou slibně rozvírat.