Dojde k hádce mezi prostými osobami. Aymardus z Alessandrie učiní několik narážek a Adso si zamedituje o svatosti a o výkalech ďáblových. Pak se Vilém a Adso vrátí do skriptoria a Vilém tam spatří něco zajímavého, potřetí rozmlouvá o tom, zda smích je či není povolen, ale nakonec se nesmí podívat, kam by chtěl. (Err. A byť je jistě pravda, že moudrost je výsadou moudrých, chtěl jsem samozřejmě říci, že výsadou moudrých je stručnost.)