Druhá a v Xaviho diskografii jednoznačně průlomová deska, která proslavila tohoto litvínovského samorosta. Deska přináší pro něj typický mix opravdu skvěle napsaných písniček, dadaistických hovadin, drzé parodie, provokující „nekorektnosti“, ale i upřímné osobní výpovědi a melancholie. Často jde na takříkajíc dřeň, ale o to víc působí opravdově.