„Náš denní chléb nám dávej každého dne“ tak se modlíme a v zákrutách jazykovědy nacházíme překvapivě mnoho možností porozumění. Je ten chléb "vezdejší" chlebem naší mzdy, naší lidskosti a nebo jen příloha nadoblačných hostin? O co vlastně jde? Nerouhá se teenager, když zvolá: "Já ho žeru!" a myslí při tom na Krista? Tak si se mnou zameditujte!  Díky Janu Zemenovi za doprovodné tóny violoncella.