Když se v dubnu 2026 v pražské Hybernii připíjelo na 95. narozeniny Jiřiny Bohdalové, nešlo jen o oslavu. Byl to obraz kariéry, která přežila všechny režimy – a pokaždé zůstala na výsluní.

„Já jsem se celý život koukala dopředu.“ říká sama Jiřina Bohdalová v rozhovoru pro Reflex. Věta, která vystihuje její schopnost projít dějinami bez toho, aby z nich zmizela.

Dostala se do blízkosti snad všech československých a českých prezidentů a premiérů a její příběh ukazuje, jak blízko k sobě mají umění a moc. "Češi jsou „divadelní národ“ a herci představují kapitál, který politika ráda využívá", řekl kdysi historik Jan Tesař.

Bohdalová to ale odmítá vidět černobíle: "„Chtěla bych vidět, kdo by nějakému prezidentovi řekl: ‚Jděte někam, nevyfotím se s vámi.‘“, brání se Bohdalová.

Mezi pohádkou a politikou tak vzniká portrét ženy, která je víc než jen herečka. Je symbolem. A možná i zrcadlem nás všech.