Ve svém pokoji v domově důchodců sedí stařenka Emílie, obklopená vybledlými fotografiemi na stěnách. Prázdně hledí z okna na temný les v dálce. Jako by ji volal, sliboval něco, co dávno ztratila. V očích se jí třpytí jiskra - směsice touhy a strachu, zatímco noční můra prochází ztemnělými chodbami...