Folklorní hnutí se v druhé polovina minulého století stalo rozporuplným. „V padesátých letech byly folklorní soubory zakládány ve svazáckém prostředí, tedy zejména ve městech. Proto je považujeme za něco, co spíš souviselo s městskou kulturou. A právě v těchto souborech našli svoje uplatnění lidé, kteří měli tradiční lidovou kulturu taneční i písňovou ještě pod kůží,“ přibližuje etnochoreoložka Daniela Stavělová.