Samurajové patří mezi symboly Japonska. Mnoho lidí o nich má romantizovanou představu ovlivněnou filmy a literaturou, jací ale vlastně samurajové byli? „Jednalo se o staré japonské válečníky, kteří se vyvíjeli po více než tisíc let a od dvanáctého století dominovali Japonsku. Oni filmoví a literární samurajové, jak je známe, jsou spíše takovou představou toho, jak by i sami Japonci chtěli, aby samuraj vypadal,“ vysvětluje historik a japanolog Roman Kodet v nové epizodě podcastu Historie očima Martina Kováře.

Vládl v druhé polovině osmého a na počátku devátého století a podařilo se mu navěky zapsat do dějin. Karel Veliký je dodnes vnímán jako skutečný panovník, a to nejen jako franský král, ale i jako první středověký římský císař. Jak ale v nové epizodě podcastu Historie očima Martina Kováře upozorňuje historik Václav Drška, specializující se právě na evropský středověk, reálně toho o Karlu Velikém víme jen málo. „Známe ho jen z pramenů vzniklých pod kontrolou jeho dvora, takže nám chybí jakýkoliv kritický pohled na něj a obtížně se nám tedy hodnotí. Nevíme s jistotou ani jak vypadal, existují nějaká jeho vyobrazení, nicméně nad nimi se taky vznáší velké ale. Co za Karla Velikého s jistotou promlouvá, je jeho dílo, které bezesporu stojí u počátku moderní Evropy, jak ji dnes chápeme,“ vysvětluje Drška.

Když se řekne válka ve Vietnamu, většina lidí si vybaví konflikt probíhající mezi lety 1955 až 1974. Málokdo už ale ví, že v oblasti tehdejší francouzské Indočíny probíhala ještě jedna válka, ohraničená lety 1946 až 1954. Jak upozorňuje historik a současný ředitel ÚSTR Ladislav Kudrna, takzvaná první vietnamská válka má význam i v našich končinách, a to díky Čechoslovákům bojujícím zde v řadách francouzské cizinecké legie. „Bylo tam 1620 Čechů a Slováků, což představuje doposud největší vojenské nasazení od druhé světové války. Bohužel to s sebou neslo i největší ztráty, tři sta Čechoslováků v této válce padlo. To je obrovské číslo,“ říká Kudrna v nové epizodě podcastu Historie očima Martina Kováře.

Českoslovenští letci u britské Royal Air Force jsou součástí fascinující kapitoly našich dějin. Za druhé světové války hrdinové, kteří nasazovali na straně našich spojenců životy při pomoci s osvobozováním Evropy od nacistů, po válce pak v mnoha případech těžce perzekvovaní političtí vězni komunistického režimu. V nové epizodě podcastu Historie očima Martina Kováře rozebírá historik Dalibor Vácha každodenní život příslušníků 311. bombardovací československé perutě RAF, mimo jiné upozorňuje, že vůbec se k britskému královskému letectvu dostat nebylo zdaleka jen formalitou. „Obzvlášť fyzické testy byly poměrně tvrdé. Přes čtyři sta našich vojáků ze severní Afriky chtělo k RAF, nicméně 240 jich odmítli rovnou už v té Africe. Z těch, co uspěli, to často byli bývalí sokolové nebo skauti v perfektní kondici,“ vysvětluje Vácha.

Na samém konci loňského roku zesnul emeritní papež Benedikt XVI. Hodnocení jeho osoby se liší, nicméně podle historika a teologa Drahomíra Suchánka se komplexního pohledu na osobu někdejšího kardinála a mnichovského arcibiskupa Josepha Ratzingera dočkáme až s delším časovým odstupem. „Musíme si na to počkat a navíc to stejně bude ovlivněno tím, kdo jeho pontifikát bude hodnotit. Bezesporu to ale byl intelktuál a jeden z největších teologů 20. století,“ říká Suchánek s tím, že hodnocení některých papežů za uplynulé dva tisíce let, může působit poněkud paradoxně. „Kupříkladu dodnes obdivujeme výtvory italské renesance a víme, že většina těchto děl by bez papežů a jejich peněz nikdy nevznikla. Přesto ale renesanční papeže považujeme hlavně za symbol mravního úpadku té doby, která vyvrcholila drsnou reformací,“ vysvětluje Suchánek v nové epizodě podcastu Historie očima Martina Kováře.

Dnešní epizoda podcastu Historie očima Martina Kováře je netypická tím, že Martin Kovář v ní není moderátorem, ale hostem, jehož zpovídá šéfredaktor INFO.CZ Michal Půr. Řeč nemůže být o ničem jiném než o nové knize Martina Kováře, druhém dílu jeho „Americké trilogie“ s názvem Osudová dvacátá – Doba, která řvala, v USA i v Evropě. „Pro spoustu lidí platí, že to byla ‚zlatá dvacátá léta‘, nicméně myslím, že ono americké pojmenování ‚Roaring Twenties‘, které jsme použili i pro knížku, je výstižnější, protože to byla dekáda dynamická, překotná, překvapivá a v mnoha ohledech extrémní,“ říká Kovář.

Máloco dovede být tak pestré jako lidská kultura. Ať už se bavíme o tom, jak se historicky vyvíjela, nebo jak různorodá dovede být dnes, podle antropologa, etnologa a historika Martina Rychlíka existují určité aspekty, které jsou pro všechny kultury společné. 

Neurochirurgie je patrně nejstarší medicínský obor, zejména proto, že je dokladovaný. „Díry po trepanacích lebek jsou pochopitelně jasně vidět,“ říká v novém dílu podcastu Historie očima Martina Kováře profesor Vladimír Beneš, přednosta Ústavu klinických neurooborů Ústřední vojenské nemocnice. 

To, že Amazonka je nejdelší řekou na světě , je dlouhodobě známý fakt. Je skoro až těžko uvěřit, že až do roku 2000 nebylo jasné, kde kolosální řeka vinoucí se napříč jižní Amerikou pramení. Tím, komu se s určitostí podařilo pramen Amazonky lokalizovat, je profesor Bohumír Jánský, přední český hydrolog a geolog, který je hostem nové epizody podcastu Historie očima Martina Kováře. „Naše expedice měla rozpočet tři sta tisíc korun. Poté, co se nám pramen podařilo najít a s určitostí potvrdit, zjistili jsme, že do Peru dorazila i americká expedice National Geographic, kteří na to měli dva miliony dolarů. Nevěřili nám, že jsme to dokázali a ještě nám z těch peněz i něco zbylo,“ vzpomíná Janský.