Počtvrté dnes otevírám v rámci této četby knihu Ignáta Herrmanna U snědeného krámu, tentokrát načínám její druhý díl s názvem Rodina Šustrových. Nadále ale samozřejmě sledujeme život majitele obchodu Martina Žemly. V předchozích dvou kapitolách jsme sledovali jeho nečekaně strastiplnou cestu k založení vlastního obchodu a je načase se vrátit do románové současnosti a sledovat, jak se mu v tomto oboru daří. Zatím jsme byli svědky prvního dne existence jeho obchodu a seznámili jsme se například s posluhovačkou Randovou nebo rytmistrem Kyliánem, který se s Žemlou a zejména s jeho slivovicí rychle spřátelil. Oba potkáme i dnes, ale to už předbíhám…

Román U snědeného krámu vycházel původně od roku 1885 na pokračování v humoristickém časopisu Švanda Dudák, který Herrmann vydával. Příběh se setkal s úspěchem, spisovatel ho předělal do knižní podoby, která vyšla poprvé v roce 1890 a do spisovatelovy smrti ještě v dalších osmi vydáních. Kniha se dočkala úspěšné filmové adaptace (Martin Frič, 1933) i rozhlasové hry (1958), doposud ale nebyla v nezkrácené podobě načtena. Tento dluh tedy světu splácím. U snědeného krámu je totiž považováno za Herrmannův umělecký vrchol. Svou znalost charakterů a nerudovských figurek, kterou projevil ve stovkách povídek a soudniček, tu dokázal přenést na větší plochu, a ačkoliv i zde probleskuje Herrmannův smysl pro humor, Martin Žemla si v ničem nezadá s hrdiny románů Emila Zoly.

Touto četbou bych chtěl nenápadným způsobem upozornit na existenci mého internetového antikvariátu Ve vazbě, kde najdete stovky dalších přehlížených pokladů let minulých (které už si ale budete muset přečíst sami). Pokud se vám kniha líbila, je tu určitá pravděpodobnost, že vás zaujme i můj soudničkový podcast Soudní síň . Pokud byste mě chtěli v této tvorbě podpořit, ale na knížky už nemáte místo, můžete rovnou odčerpat část svého jmění na můj účet, jehož číslo zní takto: 1916485022/3030.