Příběh o velikém lese (III. 98 - 100)

VASIŠTHA pokračoval: Rámo, ať byl nebo je původ mysli jakýkoli, člověk by měl neustále skrze vlastní úsilí vést mysl k osvobození. Čirá mysl je osvobozena od skrytých tužeb, a proto dosahuje Sebepoznání, poznání Já. Poněvadž se celý vesmír nachází v mysli, jsou v mysli i představy omezení a osvobození. S tím je spojen i následující příběh, který ti budu vyprávět tak, jak jsem ho slyšel od samotného Brahmy. Poslouchej pozorně.

Byl veliký les, tak rozlehlý, že si to lze jen stěží představit. V tomto lese žil pouze jeden člověk s tisíci rukama a tisíci nohama. Ten člověk nikdy nikde nenacházel klidu. V rukách držel hole, kterými sám sebe neustále tloukl. Aby se bití uchránil, v panické hrůze začal utíkat pryč. Spadl do hluboké jámy, a když se z ní s námahou vyškrábal, opět se začal tlouci holemi a opět utíkal. Zaběhl doprostřed lesa, kde bylo křoví plné trnů. Když z něj vyběhl, znovu se bil a znovu utíkal. Přiběhl do banánového háje, a třebaže tady se nebylo čeho bát, stále ve strachu naříkal a úpěl. A pak běžel pryč a bil sám sebe jako předtím.

Všechno jsem pozoroval a silou své vůle jsem ho na chvíli zadržel a zeptal se ho: „Kdo jsi?“ Ale byl tak vystrašený, že mě považoval za nepřítele. Nahlas bědoval a pak se nahlas smál. Nato se začal zbavovat svého těla tak, že odhazoval jednu část za druhou.

Vzápětí jsem spatřil jiného člověka, který stejně jako první běhal a tloukl se, naříkal a bědoval. Když jsem ho na chvíli zadržel, začal mi nadávat a opět utíkal pryč, silně připoután ke svému způsobu života. Potkal jsem několik takových lidí. Někteří vyslechli má slova, opustili předchozí způsob života a došli osvícení. Jiní si mě nevšimli nebo mnou opovrhli, další odmítli vylézt z jámy nebo z trnitého křoví.

Takový je veliký les, Rámo. Nikdo v něm nenachází klidu, ať už přijal jakýkoli způsob života. I dnes to vidíš v tomto světě. I sám na sobě jsi viděl takový život v nevědomosti a iluzi. Když jsi byl mladý a nevědomý, nechápal jsi to.

TEXT ve formátu PDF zde.