Já² Podcast

Měli jste vlastně hezké dětství? Rodiče vás měli rádi, nikdo vám vědomě neubližoval, nic zásadního se nestalo… Tak proč dnes neumíte říkat ne, bojíte se konfliktů, potřebujete mít všechno pod kontrolou nebo máte pocit, že nikdy nejste dost dobří?

Dneska se slovem trauma oháníme skoro na každém kroku. Ale co trauma vlastně je? Jak poznáme, že si nějaké neseme? A kde končí naše povaha a začínají naučené vzorce z dětství?

V téhle epizodě se podíváme na zranění, která nemusí být na první pohled vidět, na hodné děti, které se naučily neobtěžovat. Na výkon jako cestu k přijetí, potlačování emocí i rodinné vzorce, které si často nevědomě neseme do dospělosti.

A taky na to, proč to pochopit, co nám rodiče předali, neznamená hledat viníka. Můžeme mít rodiče rádi, být vděční za své dětství a zároveň si přiznat, že ne všechno v něm bylo ideální.

Protože ne všechno je trauma. Ale ne všechno je taky „prostě naše povaha“. 💜

Proč je někdy tak těžké opravdu odpočívat, i když máme konečně volno?

🧠 Žijeme ve světě, který nás drží téměř neustále v aktivitě. Práce, povinnosti, notifikace, sociální sítě, telefon, podcasty, seriály, informace. A když se konečně zastavíme, místo klidu může přijít neklid, pocit viny, úzkost nebo potřeba okamžitě zase něco dělat.

🌿 V téhle epizodě se bavíme o tom, co se děje s nervovým systémem při dlouhodobém stresu a přetížení, proč pro nás může být klid nebo ticho nepříjemné a proč někdy neumíme „jen tak být“ v přítomném okamžiku.

📱 Otevíráme také rozdíl mezi skutečným odpočinkem a únikovou strategií. Je večer u Netflixu regenerace, nebo jen způsob, jak na chvíli nic necítit? Je scrollování na telefonu odpočinek? A může být útěkem i práce, sport, seberozvoj nebo meditace?

🔇 Podíváme se i na naši schopnost být v tichu a bez neustálé stimulace. Co se začne dít, když odložíme telefon, vypneme hudbu, podcast nebo televizi a chvíli zůstaneme sami se sebou?

💭 Mluvíme o odpočinku, regeneraci, stresu, nervovém systému, vyhoření, přetížení, mindfulness, přítomném okamžiku i o tom, jak poznat, co nám skutečně obnovuje kapacitu a co nám jen pomáhá na chvíli utéct.

Kdo jsme, když zrovna nemusíme být silní, hodní, spolehliví, výkonní nebo se starat o všechny kolem?

Některé naše vlastnosti jsou skutečně naše. Jiné ale mohly vzniknout jako způsob, jak si zajistit přijetí, bezpečí, blízkost nebo vlastní hodnotu. A po letech už může být těžké poznat, kde končí naše přirozenost a začíná role, kterou jsme se naučili zastávat.

V téhle epizodě se bavíme o tom, jak vzniká naše identita, proč se některé adaptační strategie začnou tvářit jako osobnost, proč může být tak těžké přestat být tím, koho ostatní potřebují, a co se stane, když svoje staré role začneme postupně odkládat.

Protože pod nimi nemusí okamžitě čekat jasná odpověď na otázku „Kdo tedy jsem?“. Někdy nejdřív přijde prázdno. A možná právě tam začíná prostor zjistit, co je skutečně naše.

Medicína umí zázraky, když jde o urgentní nebo jasně diagnostikovatelný stav. Ale co když máš potíže, které nikam přesně nezapadají a chodíš od odborníka k odborníkovi, kde ti každý říká něco jiného?

V téhle epizodě otevřeně sdílíme, jak vnímáme stav dnešní medicíny a hlavně celého systému, a to z pohledu chronicky nemocného pacienta. Proč se tak často léčí jen příznaky místo příčiny, proč se pacientům nevěří a co v tom systému chybí. Dostaneme se i k otázce, kam se vytratila psychosomatika, vliv prostředí a traumatu, a také lidský přístup, a to zdaleka nejen k pacientům.

Rozhodně nejsme proti medicíně. Jsme pro to, aby se změnil systém a medicína se začala dívat na člověka jako na celek.

Sdílíme i vlastní příběh, Lindino autoimunitní onemocnění, které dodnes nikdo nediagnostikoval, a to, co nám za ty roky reálně pomohlo i co ne. Na konci krátce zmíníme i náš program Integrál, proč vznikl a jak přesně s tímhle tématem souvisí.

Některé věci tělo nezapomene.
I když hlava dlouho neví proč.

Linda byla roky terapeutkou, průvodkyní a člověkem, který pomáhal druhým nést jejich bolest. Dnes poprvé sedí na druhé straně mikrofonu a otevřeně mluví o tom, proč se stáhla z terapeutické práce, co se v posledních měsících začalo otevírat a jak hluboko se mohou zkušenosti z dětství propsat do těla, vztahů i celého života.

Tahle epizoda není postavená na senzaci. Je o souvislostech.
O nervovém systému. O chronickém stresu. O psychosomatice. O autoimunitních symptomech. O překračování hranic v dětství. O těle, které roky křičelo způsobem, kterému nikdo nerozuměl — někdy ani sama Linda ne.

Mluvíme o:

• traumatu z dětství,

• dlouhodobém přetížení nervového systému,

• chronických otocích a autoimunitních projevech,

• psychosomatických symptomech,

• vztahu mezi emocemi a tělem,

• práci s traumatem,

• pocitu bezpečí,

• vztazích a hranicích,

• integraci těžkých zkušeností,

• cestě zpátky k sobě.

Součástí epizody je také velmi důležitá část o tom:

• jak někomu říct, že jste zažili něco těžkého,

• jak reagovat, když se vám s tím někdo svěří,

• a proč věta „Děkuju, že mi to říkáš“ může změnit víc, než si myslíme.

V epizodě zazní i zkušenosti se změněnými stavy vědomí. Nesdílíme je jako návod ani jako důkaz reality, ale jako součást osobní cesty a procesu hledání souvislostí.

Tato epizoda může být náročná.
Pokud se rozhodnete ji poslouchat, budeme rádi, když s námi zůstanete až do konce. Protože až celý příběh dává celý obraz.

Pokud v sobě nesete něco podobného, nejsi v tom sám / nejsi v tom sama.

Rezervuj si schůzku na https://www.casnasebe.cz/company/ja-na-druhou

V této epizodě si povídáme s psychiatričkou Vivien Winkler o tom, co se děje uvnitř lidské mysli a kde končí klasická psychiatrie a začíná hlubší porozumění vědomí.

Otevíráme témata jako deprese, úzkosti, psychické zdraví, psychedelická terapie (psilocybin, ketamin), práce s nevědomím i role intuice v rozhodování. Jak dnes vypadá moderní psychiatrie? Kde má své limity a kde naopak přichází nové možnosti?

Dostaneme se i k tomu, jak psychedelika mění přístup k léčbě duševních onemocnění, jak probíhá terapeutické sezení a co tyto zkušenosti přinášejí nejen pacientům, ale i samotným terapeutům.

Dotýkáme se také tématu AI v terapii a zda může umělá inteligence nahradit terapeuta? A co zůstává nenahraditelně lidské?

Tohle není jen rozhovor o léčbě. Je to pohled na to, jak chápat vlastní mysl, emoce a realitu v době, kdy se prolíná věda, psychologie a vědomí.

Vyrůstali jsme jako děti, které se naučily být samy.

Dnes vychováváme děti, které chtějí být s námi.

Je to krásné… ale zároveň náročné.

Protože jsme se takovou blízkost sami nikdy nenaučili unést.

V téhle epizodě otevíráme, proč dnešní děti neutíkají do svých pokojů,

proč nás jejich potřeba kontaktu někdy zahlcuje,

a jak najít zdravý balanc mezi blízkostí a vlastním prostorem.

Protože to není problém.

Je to změna, na kterou se teprve učíme reagovat.

Rezervuj si schůzku na https://www.casnasebe.cz/company/ja-na-druhou

Proč si pořád vybíráme stejné partnery – a proč někdy radši zůstaneme sami?

V téhle epizodě mluvíme o opakujících se vztahových vzorcích, podvědomých programech z dětství a o tom, jak rodiče vytvářejí první šablonu lásky. Otevřeně rozebíráme „chemii“ na začátku vztahu, motýly v břiše i to, proč může být adrenalin zaměňovaný za lásku.

Dotýkáme se tématu red flags, ale i orange flags, hranic ve vztahu, komunikace, nevědomého obětování se i role záchranáře. A taky toho, proč jsou kvalitní mezilidské vztahy zásadní pro naše psychické zdraví i dlouhověkost – ale toxické partnerství může být stejně destruktivní jako samota.

Pokud řešíš toxické vztahy, strach z intimity, opakované rozchody nebo chceš pochopit, jak změnit to, co ve vztazích „vyzařuješ“, tahle epizoda je pro tebe.

Rezervuj si schůzku na https://www.casnasebe.cz/company/ja-na-druhou

Mikuláš, čert a anděl jsou silná tradice, kterou si každý neseme z dětství. Jenže dětský mozek vnímá svět jinak, než si pamatujeme. To, co pro dospělé bývá „jen hra“, může být pro dítě velmi skutečná hrozba.

V téhle epizodě se podíváme na to, jak malé děti zpracovávají strach, proč čert nemusí být pro výchovu tou nejlepší volbou a jak může stejný rituál vytvořit buď úzkost, nebo pocit bezpečí a vztahu.

Tradici nechceme rušit. Jen hledáme cestu, jak ji dětem podat tak, aby po ní zůstalo světlo – ne stín.

Kristýna Zezulová s námi v této epizodě sdílí svůj silný příběh. Od svého dětství, přes studium a vědu, účast na projektu Systers, až po její nedávně vyhoření. V této epizodě se ponoříme opravdu hluboko a prozkoumáme, jaké podoby může vyhoření mít. Podíváme se na to jak poznat, že už nemáš z čeho brát – a proč je to v pořádku.