Minule to bylo o pádu. Teď je to o tom, co zůstane, když si člověk utře oči, nos i ego a podívá se zpátky – ne s hořkostí, ale s odstupem (a možná i s novou trapnou historkou navíc).

Mluvíme o věcech, co zabolí, ale zůstaly v nás jako lekce, co se neobtěžovaly být jemné.

Je to upřímný (a občas směšný) pohled zpátky – s tím, že někdy fakt ztratíš všechno… a najdeš sebe. Nebo aspoň trochu nový nadhled.