Bylo to krásné, ale tíživé čtení, viďte? Pokud jste seděli vedle Boa Anderssona na dřevěné lavici, když se zkřivenými prsty pokoušel otevřít sklenici s tím nejcennějším obsahem, šli na opatrnou procházku se Sixtenem a telefonovali s Turem, který si k tomu dával kávu a mazarin, pak nám pojďte říct, že nejsme sami, komu se ten příběh vepsal do srdce a kdo slzel jako želva…