Vietnam je ve videohrách nejčastěji spojován s válečnými konflikty a většina titulů jej zobrazuje z pohledu západních armád. Stejný rámec používá i český Vietcong, který se stal u nás kultovní hrou. Při návštěvách válečných tunelů Cú Chi však průvodci často reagují s překvapením, že podobná videohra vznikla právě v České republice — a ne v některé ze zemí, které se na válce přímo podílely.

Zakladatel Keen Software House Marek Rosa, autor her Space Engineers a AI People, tvrdí, že éra lidských programátorů končí. Umělá inteligence podle něj brzy zvládne psát kód, tvořit grafiku i design her rychleji a levněji než lidé. A hrát je budeme s postavami, které se samy učí myslet, hádat i žít.

Hráči milují výzvy, ale někteří je posunuli do naprosto absurdních dimenzí. Ve světě videoher se totiž už dávno nesoutěží jen o nejrychlejší průchod nebo nejvyšší skóre – ale i o to, kdo vydrží hrát ve stavu bez tíže, tancovat šest dní bez přestávky nebo kdo si ve hře objedná pizzu, která dorazí doopravdy. Krotitelé bossů se podívali na ty nejšílenější rekordy, nad kterými zůstává rozum stát.

Remaky a remastery zaplavily herní i filmový trh. Tvůrci místo nových nápadů stále častěji oprašují staré tituly a prodávají je znovu – s hezčím vizuálem a modernějším pojetím, nebo rovnou přepracované od píky. Na mysl tak přichází otázka, jestli tyto návraty slouží lidem jako nostalgický návrat k oblíbeným značkám, nebo jen jako jistá dojná kráva pro byznys.

Jsou hry, které si vydobyly slávu svou kvalitou – fascinující grafikou, propracovaným příběhem či inovativní hratelností. A pak existují tituly, které se do dějin zapsaly z úplně opačných důvodů. Místo zábavy přinesly frustraci, technické kolapsy a v krajních případech i pád celých studií.

Virtuální realita měla proměnit způsob, jak lidé hrají, pracují i sní. Zatím ale zůstává spíše technickou atrakcí než novým světem. Vědci přitom už zkoumají, jak propojit lidské myšlení s digitálním prostředím nebo řídit sny pomocí neurotechnologií, nicméně zda budeme někdy schopni hrát hry nebo tvořit fantastické světy jen za pomoci vlastní mysli, stále nevíme.

Ceny videoher se zdají být vyšší než kdy dřív. Krotitelé bossů ale v novém díle podcastu zjišťují, že skutečnost je složitější - hry se reálně spíš zlevňují, zatímco pocit zdražování vytváří inflace, předplatné a chytrá cenová politika vydavatelů.

České hry mají světové renomé, ale doma se o nich často mluví s despektem. Hostem dalšího dílu podcastu Krotitelé bossů byl Petr Kolář, producent a šéf brněnské pobočky Warhorse, který mluví o budoucnosti vývoje, státní podpoře i o tom, proč je už je konečně načase opustit nálepku "nerdí zábavy".

Ghost of Yotei zavádí hráče do Japonska 17. století, kde se dcera prostého kováře vydává na krvavou cestu pomsty. Hra ohromí dechberoucí krajinou, brutálními souboji i působivým soundtrackem. Přesto vyvolává otázku: nabízí dost nového, nebo je jen variací na osvědčený první díl, který tu byl už před pěti lety?

Dlouhá desetiletí to byl střet, který připomínal klasickou bitvu o trůn. Fanoušci se hádali, firmy na sebe útočily reklamami a každá nová konzole měla být tou, která konečně zlomí odpor soupeře. Takzvané "konzolové války" formovaly herní průmysl od devadesátých let až po současnost. V posledních letech ale přichází zásadní změna – soupeření ustupuje a na scénu nastupuje spolupráce.