Dnes jsem měl nějakou blbou náladu. Bůh ví co, mi ráno přeletělo přes nos snad nějaká ta skrvna na slunci či co, ale celý den byl obarvený do šediva. Je to divný stav. Někdo vám zavolá a popisuje, jak se něco povedlo a vy si myslíte, že to je sarkasmus. Někdo něco nevinně řekne a vy už startujete. No asi to znáte. Realita je prostě divná. Jsou věci, o kterých se sepsaly stohy knih a pořád vlastně nevíme, jak to přesně bylo a proč. Výzkum střídá výzkum. Vajíčka jsou zdravá a pak zase nejsou, ale pak zase znova jsou. Člověk nemá čas, energii a ani vědomosti všechno sledovat a nad vším přemýšlet. No a blbá nálada mu k tomu nepřidává. Proto máme příběhy. Jsou to takové jednohubky reality, vyprávěné něčíma očima. Očima, za kterými je mozek, který má dobrou nebo blbou náladu. My vám tu posíláme takové jednohubky a snažíme se na ně koukat šťastnýma očima. Kdyby je vyprávěl někdo jiný, možná by to byly tragédie a důkazy úpadku lidstva. Nevím. Ale za to vím, že jsem za poslední čtyři hodiny psaní úplně zapomněl, že jsem nějakou blbou náladu měl a to bych si moc přál, aby se povedlo docílit aspoň u několika z vás. K tomu příběhy mají podle nás být. Ať si ta složitá a nezachytitelná realita klidně trhne šušní.

Medvěd Winnipeg