Paralyzující tréma, propocené tričko nebo bušení srdce – i tak se může projevovat sociální fobie. Setkávání s lidmi je pro většinu lidí běžnou součástí života, pro ty, kteří trpí takzvanou sociální úzkostnou poruchou, mohou takové situace představovat nepřekonatelný problém.

Je smutné, jak málo toho víme o zármutku. Co znamená truchlení ve 21. století a kdo nás na této cestě může doprovodit, aby byla lehčí, zvlášť když společnost má základní pokyn: Jdi dál, a pokud možno, rychle!

Mozek v podstatě ví, že junk food tělu ubližuje, přesto prahne po jídle z fast foodu, mražené pizze, ostrých instantních polévkách, brambůrkách, oplatkách a vše by nejraději zapil kolou. Proč to dělá a jak mu můžeme v jeho sebevražedné misi zabránit?

Pro někoho čistě společenská záležitost. Ale pro jiné způsob, jak takovou událost přežít – už to se dá považovat za varovný signál, že bychom si měli skleničku raději odpustit. Není třeba opakovat, že patříme na vrchol světových statistik konzumace alkoholu, pojďme si ale říct, co dobrého nám může přinést, když alkohol zkrouhneme už přes svátky a nebudeme se spoléhat na Suchej únor.

Únava je přirozená reakce lidského organismu na nadměrnou fyzickou nebo psychickou zátěž. Jak ale poznat, kdy jde o chronický únavový syndrom?

Jestli vám Vánoce nejsou úplně proti srsti, pravděpodobně v tomto období cítíte silnější potřebu mít kolem sebe své blízké. A to nejen rodinu a přátele, ale také někoho, kdo vás v tomto kouzelném čase obejme, políbí pod jmelím a bude vaší oporou. Co ale dělat, když nikdo takový nablízku není? Obstarat si „sváteční rande“!

I když se nejedná o klinickou diagnózu, stala se „vysoce funkční deprese“ pojmem, který popisuje realitu mnoha lidí. Deprese totiž nevypadá u každého stejně a je spousta „normálně“ fungujících lidí, kteří bojují s příznaky deprese, aniž by to na nich bylo poznat.

Známe to všichni. Nevyžádané rady, očekávání, různá doporučení, to všechno může vyvolat pocit, že jsme pod tlakem. V takových chvílích se často ozve vnitřní hlas, který říká: „Ale tohle já nechci!“ Vyplatí se tento hlas poslechnout? Jak ho využít ve svůj prospěch?

Pro rodiče nebývá snadné přijmout, že už své dospělé děti nemají pod dohledem, a že je obtěžuje poskytovat pravidelné informace o svém životě. Není to nic snadného, ale techniky, jak dospět k oboustrannému pochopení a láskyplnému přijetí, i v nové životní etapě existují.