Architektka Tereza Vojtěšková absolvovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru Jindřicha Smetany. Kromě zájmu o výtvarné umění ji při volbě povolání ovlivnila i silná rodinná tradice, ale také potřeba se postupně osamostatnit. V rozhovoru s Petrem Klímou otevřeně mluví o vnitřních pochybnostech, návratu ke kresbě a hledání rovnováhy mezi prací a osobním životem. Jaké to bylo vyrůstat v rodině architekta? Co jí dalo studium na UMPRUM a jak se formovalo její profesní sebevědomí? A proč pro ni byla Plzeň dlouho jen město „na jedno pivo“?

Společně se svým mužem dnes Tereza vede ateliér, ve kterém se oba zaměřují na veřejný prostor, konverze a revitalizace. Právě v Plzni pracovali nejen na adaptaci technických objektů bývalého cukrovaru pro Správu informačních technologií města Plzně, se kterou dlouhodobě spolupracují. Jak se Tereza dívá na současný vývoj Plzně? A co obnáší partnerské i profesní soužití architektky s architektem?

Co v rozhovoru uslyšíte:

(0:00) intro

(00:30) rodinné zázemí a studium

(12:55) Plzeň

(23:05) rodinný ateliér

(45:26) realizace v Plzni

Editace: Jan Balcar, Markéta Hossingerová, Petr Klíma

Hudba, zvukový design, fotografie: Jan Balcar

Zpětnou vazbu k podcastu nám můžete poslat na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠[email protected]⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Sledujte nás na sociálních sítích ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Facebook⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.