Žena mu řekla: „Vím, že má přijít Mesiáš, zvaný Kristus. Až on přijde, oznámí nám všechno.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem to – ten, který k tobě mluví.“ Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá se ženou. Nikdo však neřekl: ‚Nač se ptáš?‘ nebo ‚Proč s ní mluvíš?‘

Jan 4,25-27

Myšlenky k Evangeliu Jana

Samařská žena sice vyslovila svou otázku: „Kde je to správné místo klanění?“, ale hluboký význam Ježíšových slov úplně nepochopila. Utěšuje se myšlenkou na očekávaného Mesiáše, který jí ve všem dá úplnou známost. Pociťuje, že si bez Něho nemůže vystačit.

Upomínají ji snad právě Ježíšova slova na Mesiáše? Ježíš ženě pověděl o neobyčejném požehnání, o živé vodě, která tryská k věčnému životu. Také ji oslovil v jejím svědomí – vždyť přece žije v hříchu. A nyní jí naznačil, že dojde k přelomu.

Žena touží po Mesiášovi. Jak dojemná je ta chvíle, kdy On se jí dává poznat: „Já jsem to – ten, který k tobě mluví.“ Jako Žida Ho navenek hned uměla identifikovat; jako proroka Jej poznala podle jeho slov, která ji samou zjevila. Ale že žíznivý cestující sám by měl být Mesiáš – to na ni působí, i když to ještě nemůže pochopit.

Rozmluva je náhle ukončena učedníky. Vracejí se ze svého nákupu a diví se, že jejich Mistr mluví s cizí ženou. Kdyby věděli, o čem mluví, divili by se ještě více. Učedníci mlčí a zůstávají v odstupu. – Je škoda, když se Ježíšovým slovům a jednání jen podivujeme a nejdeme k jejich podstatě.