Pozdrav ze zasněžených koutů mé duše, co zůstala v krajinách, kde stromy nesou barevné zbytky křehkých lístků a ne bílý poprašek. Trochu náhodný, trochu  hodně nutný díl tak trochu o všem i tak trochu o ničem. O zemitějších pocitech, stagnaci? i opětné barevné spektrálnosti. Díl, kde odhrnuji závěje sněhu ze svého nitra a dávám Vám je na odiv. Mluvím o necítění Vánoc, nechuti k pražské bělostně šedé břečce, spektrech, Spektru, bavlnkách, podzimních i tónových barvičkách a vnitřním podzimu. Poslední epizodka prvního roku Barevného Cítění v melancholicky laděné době přeslazené to předvánoční.