Není snadné ani příjemné poslouchat o sobě něco negativního. Každý z nás ale ví, že zpětnou vazbu občas slyšet potřebujeme, protože duchovní ani duševní růst bez zpětné vazby zkrátka není možný.

Jak rozlišit, kdy bych si nenávistnou kritiku neměl brát k srdci, a kdy se naopak potřebujeme nechat někým napomenout, i když se nám to ani trochu nelíbí?

Jak se nenechat zničit lidmi, kteří nás kritizují, ale ani se neuzavřít ve své vlastní samospravedlnosti?