„Vyjeli jsme jedním autem, měli jsme v kufru pár letních věcí, co jsme potřebovali na dovolenou a víc nic. Tady jsme začínali úplně nanovo,“ vypráví o své cestě do Vídně Sabina Eimer. Z jižních Čech emigrovala společně se starší sestrou a rodiči v polovině 80. let minulého století.
Když v roce 2010 Sabina Eimer nastupovala na pozici ředitelky české školky ve Vídni, vracela se do důvěrného prostředí. Sama totiž na Sebastianplatzu vychodila tenkrát obecnou a hlavní školu. Na období osmi let strávené s českými spolužáky a pedagogy vzpomíná velmi ráda.

Anna-Marie Kroupová z Institutu dějin umění na Vídeňské univerzitě právě dává dohromady svou další vědeckou práci, tentokrát doktorskou, jejímž těžištěm jsou zkušenosti a umělecká produkce studentek a studentů ze zemí globálního Jihu, kteří v 70. a 80. letech minulého století působili na Akademii výtvarných umění v Praze.

Dříve ji lákala profese sportovní novinářky, ale to jen do té doby než ji začalo fascinovat výtvarné umění jako takové. Anna-Marie Kroupová je právě na doktorském studiu oboru dějin umění na Vídeňské univerzitě. Vedle svého bádání na katedře pro výzkum kulturního dědictví také vyučuje a rovněž pracuje v Belvederu, kde je editorkou tamního vědeckého časopisu.

Beáta Hechtová je ceská výtvarnice, která ve svých obrazech propojuje realitu s vnitrními krajinami a skrytými významy. Její práce není jen estetickým zážitkem, ale také pozvánkou k tichému zamyšlení nad sebou i svetem kolem.
Narodila se v Praze, dnes žije a tvorí ve Vídni. Ve své tvorbe kombinuje spirituální symboliku s digitální estetikou, krajinu s mestem, cloveka s tím, co ho presahuje. Její obrazy otevírají dvere do možných svetu na hrane mezi utopií a dystopií.

Pokud jste náš český magazín poslouchali minulý týden, tak jste měli již možnost seznámit se s historikem Luďkem Němcem, doktorantem Vídeňské univerzity. V první části rozhovoru jsme se věnovali především šlechtickému rodu Schwarzenbergů a mimo jiné i tomu, jak se jim podařilo zůstat v popředí společnosti na mnoha úrovních svých životů i v během nelehkých historických etap na území dnešního Česka a Rakouska. Jedním z dalších témat bylo také působení Luďka Němce ve vídeňském Böhmerwaldmuseu.

Ještě před začátkem léta jsem jej zastihla v jeho kanceláři na Institutu východoevropských dějin. Za téma své disertační práce si zvolil dějiny rodiny Schwarzenbergů v letech 1888–1947/1948, což mělo hned několik důvodů. Jedním z nich byly pracovní zkušenosti ze známého jihočeského zámku, dřívějšího majetku Schwarzenbergů.

Velkým tématem, které už několik let tvoří jádro jeho výzkumu, je historický vývoj šlechtického rodu Schwarzenbergů v průběhu bouřlivých změn politických systémů na území dnešního Česka a Rakouska.

S historikem z Vídeňské univerzity Ludkěm Němcem jste se mohli seznámit již během květnového Dráťáku věnovaného vídeňskému Böhmerwaldmuseu, kde se aktivně angažuje. Kromě toho působí na Institutu východoevropských dějin v rámci projektu týkajícího se české šlechty v meziválečném období.

Historička Anna Hájková v rámci své badatelské práce nepátrá primárně po zmínkách o queer identitě obětech holocaustu, ale o jejich queer chování. Odkrývá jak příběhy sexuálního násilí, tak i romantické lásky. Svou publikaci „Lidé bez dějin jsou prach“ představila v Dokumentačním archivu rakouského odboje ve Vídni.

Dnes se nejprve společně podíváme na Pat Zapletal, někdejší „fitness trenérku národa“. S Pat jsem si mimochodem zacvičila i přímo v reportáži pro televizní magazín menšinového vysílání WIR, odkud pochází i náš krátký rozhovor, který teď uslyšíte.
V druhé části pořadu vás vezmeme na malý výlet do Českého Krumlova. Spolu se uměleckou sklářkou Lucií Lukáškovou se podíváme za atmosférou tohoto jedinečného města, kde historie a umění dodnes dýchají na každém kroku.

Maturity. Člověk si už pravděpodobně až tak do detailu nevybaví náročné několikaměsíční období před nimi se všemi jeho přípravami, ale spíše ten pocit, kdy už bylo možné si vydechnout a začít se těšit na teprve rodící se nové kapitoly našeho života. Letošní maturitní zkoušky už mají úspěšně za sebou také žačky a žáci Bilingvního reálného gymnázia Školského spolku Komenský. S mikrofonem Rádia Dráťák jsem se v polovině června vydala na slavnostní předávání jejich maturitních vysvědčení, a sice do rezidence slovenského velvyslance v Hietzingu.

V březnu tohoto roku se v sále Slovanské Besedy v hotelu Pošta ve Vídni sešli zájemci o českou historii, kulturu a paměť krajanů. Přednáška, která tam proběhla, uvedla novou brožuru s názvem Českoslovanská dělnická jednota Barák ve Vídni, s podtitulem Stopy Československé jednoty Barák ve Vídni v české menšině od roku 1898 do současnosti. Publikace mapuje více než stoletou historii jednoho z nejvýznamnějších krajanských spolků.