Tereza a Jitka potkávají Honzu, který se vedle svého podnikání a rodiny stará také o babičku. Honza mluví o tom, jak babičce ubývají síly a on se tak s dalšími členy rodiny postupně více zapojuje do péči o ni.

„Pečovat je normální. To, co ona vložila do mě, teď dostává zpátky,“ říká Honza. Svou roli vidí hlavně v rozhánění chmur a péči o její duševní rozpoložení. Sarah Huikari z Diakonie ČCE dodává, že neformální péče je neplacenou prací z lásky.

Jak se na takovou práci připravit? Kdy se člověk oficiálně stává pečující osobou? A kdy ideálně začít myslet na systematickou péči o stárnoucí blízké a podle ní si včas sestavit plán?