Li scherzi de l'età St'anno, le feste non è ghjte vè'. Adè passate e mango me sò ccórtu. Da mbó de témbu, ( chj lo sa perché? ) non saccio se sò vivu o se sò mórtu. Nó' me ne va nemmeno de arzà un ditu. Me piace a stà da sulu, zittu e mutu. Me sendo pegghjo de u' ringujunitu. Me sendo, dendro, comme un saccu svutu. Che brutta cósa la malingunia! Te cchjappa all'imbruvvisu, lapperlà. Pó, comme adè vinuta, se rva via : adè li scherzi che te fa l'età. Io, se pò' dì che ce sò bbituatu. Anzi, 'che òrda, la malingunia, ( sarà che, ormai, sò comme vaccinatu) se staco sulu, me fa combagnia. Addirittura, me pija per mà. Me porta a casa de la nostargia. Ello, me pare da sindì a bussà : apro la porta... e bbocca la Puisia.