„Je u vás zvykem, že vám o velikonocích propouštím jednoho vězně. Chcete tedy, abych vám propustil krále Židů?“ Znovu volali: „Toho ne, ale Barabáše!“ Ten Barabáš byl lupič.

Jan 18,39.40

Pilát nechává Židy volit. Na jedné straně stojí Ježíš, o kterém on sám říká: „Já na něm žádnou vinu nenalézám.“ Na druhé straně stojí Barabáš, zločinec, který je ve vězení kvůli vzpouře a vraždě (Lukáš 23,19). Jak ta volba dopadne? Vlastně je to jednoduchá otázka, ne? Zde stojí spravedlivý muž – tam vrah. Zde někdo, kdo dělal jen dobré – tam lupič. Zde „Zachránce světa“ (Jan 4,42) – tam vzbouřenec. Ale známe výsledek volby: Lidé hlasovali pro Barabáše, ten vyšel volný – a proti Ježíšovi, který byl ukřižován.

Neopakovalo se toto rozhodnutí, které už leží v daleké minulosti, od té doby milionkrát – jak ve světových dějinách, tak i v mém osobním životě? Asi takto: Vždy znovu jsem se rozhodoval pro hřích a proti Bohu, hlasoval jsem jakoby pro Barabáše, a Ježíše jsem spolu ukřižoval. Lpím na hříchu, nemohu a nechci ho opustit – a nemám pro Boha místo ve svém životě.

Někdy cítím, že jsem zvolil chybně: Pak to chci změnit, avšak nemohu.

Je jenom Jeden, jenž mne může osvobodit od otroctví hříchu. Tehdy lidé Ježíše odmítli – ale jen On mne může zachránit a darovat mi „věčný život“ (Jan 10,28). Proč se vlastně pro Něho nerozhodnu?

„Každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu. … Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní.“ (Jan 8,34.36)