Možná vám v posledních týdnech někdo vykládal něco o tom, že se už nesmí mluvit o osvobození Rudou armádou. Nebo že se Patton radoval z vybombardování plzeňské Škodovky. Případně, že příště už budeme slavit okupaci nacisty místo osvobození Sověty. Tak jsme se do těch e-mailů, co si posílají rodiče a prarodiče koukli. Pěkný to bylo. A v bonusu na HeroHero, Gazetisto a Forendors si pak řekneme, o tom, jak USA dělaly propagandu Kremlu už v roce 1978. 

Večerníčkovi je 60… A Česká televize nás pozvala do party šesti podcastů, které se na tenhle fenomén podívají vždy po svém. U nás je to jasné, Večerníček a dějiny. Trautenberk je takový povinný základ, ale my se koukli na i Večerníčky podleWolkera, Olbrachta, Majerové, Vančury, Řezáče, Fučíka a - ano, tušíte správně - i podle Antonína Zápotockého vznikla jedna pohádka na dobrou noc. Ještě teď se bojíme usnout.

Veřejný prostor se zaplnil sporem, zda bylo Československo Rudou armádou v květnu 1945 osvobozeno nebo de facto okupováno. Tak snadné to ale není. Proto jsme 8. května v Divadle X10 coby hosté podcastu Dobrovský & Šídlo rozebrali, jak různorodý a složitý byl konec druhé světové a proč jej není dobré tak či onak zplošťovat. Díky záznamu můžete být také u toho.

Před rovným stoletím byl slavnostně otevřen Tyršův dům v Praze jako sídlo Sokola v nové republice. Jaké byly ale osudy tohoto malostranského paláce před tím? Kdo všechno zde žil a třeba i zanechal stopy? A jak se místo proměnilo pod správou Sokolů. Speciálním dílem z tělocvičny i od bazénu podcast Přepište dějiny provedli vzdělavatel Sokola Michal Burian a členka vzdělávacího odboru Sokola Kateřina Pohlová.

V těchto dnech by 100. narozeniny oslavila Marie Kabrhelová.Jestli vám to nic neříká, tak je to vlastně dobrá zpráva. A taky tak trochu doklad toho, že i politicky angažovaní jednotlivci spojení jen se svou dobou a funkcí z dějin nakonec tak či tak vypadnou. A tak se tentokrát podíváme na několik ve své době obávaných žen-komunistek, které ze společné paměti vlastně překvapivě rychle zmizely.

Jak se blíží volby, zjevuje se zase v debatách pojem Sudeťák. Kde se ale vzal, co všechno to kdy znamenalo a proč stále tento pojem a s ním všechny české a moravské Němce redukujeme na Henleinovce konce 30. let? A vezmou nám už ty chalupy na horách nebo je to už dávno vyřízený boj? Tak proč stále funguje? Jestli on někomu ten Sudeťák prostě už jen nestraší vhlavě. 

Osvobození Československa uvítala vláda v Košicích, kde také vyhlásila svůj program. Jenže ten byl napsán a schválen v Moskvě. Londýnský exil mohl už jen komentovat. neměl by to tedy být spíše program moskevský? A proč se pak stále divíme, že se stal základem stalinizace Československa? A dá se to dnes s něčím aktuálním srovnávat?

Středoškolský profesor Unai Eguia se společně s Antónem Gandariasem vydává napříč Evropou, aby zjistili více o osudu Antónova strýce, který beze stopy zmizel během druhé světové války. Pátrání je přivede až do Prahy a odhalí příběh ředitele krematoria v pražských Strašnicích Františka Suchého a jeho syna. Tak začíná příběh dokumentárního filmu Popel, který jde nyní do distribuce a přináší neskutečně silný příběh gradující v Praze a ve Strašnickém krematoriu. K vyprávění o tomto filmu jsme si pozvali znalce dějin vězeňství historika Aleše Kýra.

Třetí setkání s Danielou Tinkovou na téma osvícenství vnese do děje jména známá ze školních lavic. Dobrovský, Jungmann, Kramerius… Jenže obrození není jen české téma, ale týká se více společenství té doby, které se zmítají mezi jazykem a politikou, mezi básničkami a ústavou…  Jenže není nakonec výsledkem toho všeho frustrace — třeba rakouských Němců vůči těm říšským, Čechů vůči Němcům atd.?

V druhé části našeho hovoru s Danielou Tinkovou o osvícenství se zaměříme na společnost jako takovou. Můžeme vnímat 18. století jako čas informační revoluce? Proč se najednou takový důraz začal klást na vědění a odbornost. A jak s tím souvisí relativizace hodnot? Nedochází u tady vlastně k erozi společenské struktury, zatím pozvolna a nerevolučně?