Jak se blíží volby, zjevuje se zase v debatách pojem Sudeťák. Kde se ale vzal, co všechno to kdy znamenalo a proč stále tento pojem a s ním všechny české a moravské Němce redukujeme na Henleinovce konce 30. let? A vezmou nám už ty chalupy na horách nebo je to už dávno vyřízený boj? Tak proč stále funguje? Jestli on někomu ten Sudeťák prostě už jen nestraší vhlavě. 

Osvobození Československa uvítala vláda v Košicích, kde také vyhlásila svůj program. Jenže ten byl napsán a schválen v Moskvě. Londýnský exil mohl už jen komentovat. neměl by to tedy být spíše program moskevský? A proč se pak stále divíme, že se stal základem stalinizace Československa? A dá se to dnes s něčím aktuálním srovnávat?

Středoškolský profesor Unai Eguia se společně s Antónem Gandariasem vydává napříč Evropou, aby zjistili více o osudu Antónova strýce, který beze stopy zmizel během druhé světové války. Pátrání je přivede až do Prahy a odhalí příběh ředitele krematoria v pražských Strašnicích Františka Suchého a jeho syna. Tak začíná příběh dokumentárního filmu Popel, který jde nyní do distribuce a přináší neskutečně silný příběh gradující v Praze a ve Strašnickém krematoriu. K vyprávění o tomto filmu jsme si pozvali znalce dějin vězeňství historika Aleše Kýra.

Třetí setkání s Danielou Tinkovou na téma osvícenství vnese do děje jména známá ze školních lavic. Dobrovský, Jungmann, Kramerius… Jenže obrození není jen české téma, ale týká se více společenství té doby, které se zmítají mezi jazykem a politikou, mezi básničkami a ústavou…  Jenže není nakonec výsledkem toho všeho frustrace — třeba rakouských Němců vůči těm říšským, Čechů vůči Němcům atd.?

V druhé části našeho hovoru s Danielou Tinkovou o osvícenství se zaměříme na společnost jako takovou. Můžeme vnímat 18. století jako čas informační revoluce? Proč se najednou takový důraz začal klást na vědění a odbornost. A jak s tím souvisí relativizace hodnot? Nedochází u tady vlastně k erozi společenské struktury, zatím pozvolna a nerevolučně?

Vyslyšeli jsme volání některých posluchačů po starších dějinách a vydali jsme se o století hlouběji než obvykle. Ale protože bychom si sami netroufali, přizvali jsme Danielu Tinkovou, která je expertkou na osvícenství. Tři týdny se tak budeme zabývat dobou Marie Terezie a Josefa II. Co všechno z té doby vlastně žijeme i dnes? Kdy začínají moderní dějiny? V první části se podíváme třeba na to, jak se formoval moderní stát a jeho instituce.

Blížící se výročí konce druhé světové války začne rezonovatnejrůznějšími formami připomínání. My se podíváme na nejednoznačné a složité události jara a léta 1945 v Moravském Krumlově. Místo dnes známé hlavně Muchovou epopejí zažilo konec války, v němž se proplétá snad až příliš motivů. V bonusu na Gazetistu, HeroHero a Forendors se pak po delší době zaměříme na několik knih, které nás v poslední době zaujaly. 

Tak se zase mluví o míru bez jednoznačného vítězství. Velmoci malují hranice nových států, uzavírají příměří i mír bez napadané strany války, vyklízejí pole protivníkovi, když ani po letech bojů něčeho dosáhly… Dvacáté století zažilo leccos a zdá se, že to zažijeme zas. Jaké to mívalo důsledky a jak taková jednání o míru v minulosti dopadla? V bonusu na Gazetistu, HeroHero neboForendors proberem i to, jak USA jednaly o míru v Korei a Vietnamu. 

Srovnávání aktérů současného hektického politického dění běží na plné obrátky. Nás tentokrát zaujalo přirovnávání třeba Donalda Trumpa a Elona Muska s Napoleonem. Stačí dobyvačnost a přebujelé ego na takové srovnání? V bonusu na Gazetistu, HeroHero a Forendors se zaměříme třeba i na některá významná výtvarná díla, kterými se Napoleon snažil vylepšit svůj veřejný obraz.

Třetí díl našeho putování Černínským palácem projdeme taktrochu od stolu ke stolu… od stolu, na němž úřadoval protektor Neurath, po ten, na němž zanikla Varšavská smlouva. A chybět nebude ani stůl, za nímž… no to si poslechněte. Provázet nás opět bude Ivan Dubovický.