O matce, otci, dědečkovi, ale také o šikaně, alkoholismu nebo vyrovnávání se s odlišnou sexuální orientací. Přesně o tom je román Rozložíš paměť Marka Torčíka. Na jednotlivé součástky v něm rozebírá nejen vlastní vzpomínky, ale i jakousi kolektivní paměť celé rodiny. „Zvláštní na této vzpomínce je, kolik různých verzí existuje,“ píše. Jak je to s uchováváním a vyvoláváním minulosti, autofikcí a jeho literárními vzory?