Spojeni srdcem

Musíme o děti v náhradní péči "bojovat" nebo to jde i jinak?

Většina pěstounů svádí "boj" o své svěřené děti a to je často dost vyčerpávající pro všechny zúčastněné a po boji většinou zůstává spoušť, v tomto případě vztahová spoušť. Boj můžeme vést s úřady, s biologickými rodiči, s přechodnými pěstouny pokud jsme dlouhodobí atd atd.

Osobně si myslím, že boj nikdy k ničemu nepovede. Boj vždy vytváří protiboj, tlak vytváří protitlak. Můžeme to vidět v naší společnosti. Boj je vždy souboj dvou či více eg, našich nevyzrálých osobností. Nejsem naivní a vím, že děti v náhradce si nežijí na růžovém obláčku a že jim jako pěstouni, jako lidi s dobrým srdcem, chceme pomoci zlepšit jejich život. Ale můžeme na to jít i jinak než bojem. Prostě plynutím. Co se má v životě stát, tak se stejně stane. Nemá cenu tlačit řeku proti proudu, ale spíše jít s proudem, plynout v dané situaci a chránit si své hranice a hranice našich dětí.

Na webu najdete původní video verzi:

www.spojenisrdcem.cz

Kdo je dokonalým pěstounem? Kdo je dokonalým pro úřady? A kdo dokonalým do každodenní praxe s dětmi v náhradní rodinné péči?

Tomáš Morávek je ředitelem organizace (Ne)ohrožené děti a přes 9 let funguje jako vychovatel nejrůznějších zařízení pro děti.

Na jaře o svých zkušenostech vydal knihu "Nebuď pí*a aneb jak (ne)pracovat s dětmi", kde popisuje dobrou i špatnou práci s dětmi, příběhy některých z dětí, které jako vychovatel potkal. Společně si povídáme o úskalích i výhodách výchovné péče o jeho osobních výchovných postupech a názorech, které mě v jeho knize moc zaujaly.

Originální video verzi z živého vysílání najdete na webu spojenisrdem.cz

Ludvík Hess alias babydědek stál u zrodu babyboxu v ČR. První babybox byl zprovozněn v červnu 2005 v GynCentru v Praze a v současné chvíli funguje již 87 babyboxů rozmístěných po celé ČR.

Lenka Mitchell žila od dětství dost dramatický, ale jinak na povrch normální život mladé dívky až do jejích 16 let, kdy se od svého dědy dozvěděla, že byla adoptovaná.

Následovalo mnoho dalších let, kdy pomalu a s přestávkami rozplétala příběh své biologické rodiny a všech lží, kterých se stala nevědomky součástí. O svém příběhu se rozhodla napsat knihu s názvem: NĚMĚLI JSTE MI LHÁT, aby inspirovala svým příběhem ostatní. Kniha je ve fázi posledních korektur.

O jejím příběhu a hlavně poselství pro náhradní rodiče se rozhodla podělit v našem společném živém rozhovoru, který můžete shlédnout níže. Originální živé vysílání s obrazem najdete ZDE.

Tereza Navrátila, která si říká Tea, svoje první měsíce života strávila v kojeneckém ústavu a poté byla adoptována. Vyrůstala jako míšenka v české rodině a brzy si začala všímat ne vždy vhodných a příjemných reakcí okolí na její zdánlivou fyzickou odlišnost.

Sama odpovědi na svůj původ neznala, jen to, že její biologická máma byla češka a otec zřejmě cizinec. O své cestě za hledáním a přijetí sebe sama, svých kořenů, kontaktování biologické rodiny a zjišťování genetického původu začala psát blog pod názvem Jako liči a pod stejným názvem čerstvě vydala i knihu. Přirovnává se k ovoci, které má exotickou skořápku, uvnitř je však bílý jako právě nastrouhaný kokos.

Teu jsem si pozvala na živé vysílání, kde jsme si povídali o jejím životním příběhu. Moc jí děkuji za její otevřenost a upřímnost. Může nám být inspirací, jak se dokáže na svůj nelehký příběh dívat také ze strany své biologické mámy, která musela prožít obrovsky hluboké trauma, když se svého dítěte vzdala.

Originální živé vysílání s video obrazem najdete ZDE.

Kateřina Diváková je pěstounská máma 7,5 roku, vystudovaná muzikoložka, bývalá zpěvačka a lektorka, která tancovala i v muzikálech.

Má v dlouhodobé péči dvě holčičky, obě s těžkou životní náloží – devítiletou Káťu přijatou z kojeneckého ústavu a mladší čtyřletou dcerku Martinku, která se narodila už v pátém měsíci těhotenství.

Kateřina své pěstounské dcerky vychovává sama jen s pomocí dědečka a babičky, kvůli nim koupila rodinný dům s velikou zahradou, kde mají holčičky veškeré dětské zázemí.

Ve své náročné péči zažila její rodina nejtvrdší možnou zkoušku osudu, a to odebrání obou dětí z rodiny kvůli falešnému obvinění maminky – pěstounky. Když se holčičky po třech měsících vrátily zpět po prošetření orgánů s verdiktem, že se nic nestalo, byly pochopitelně v mnohem horším psychickém stavu.

O jejím příběhu, který není bohužel ojedinělý, si společně povídáme v živém vysílání, originální video záznam najdete ZDE.

Jaké je cestování s pěstounským dítětem? Co všechno je potřeba před odjezdem zařídit a jak děti, co si zažily silné vývojové trauma, reagují na změny prostředí?

Barbora Lichnovská doprovází již asi 5 let pěstounské rodiny a založila moc hezký profil na instagramu „Náhradním rodičům„, kde se dělí o své pocity ze své práce doprovázející pracovnice.

Je máma 2 dospívajících dětí a než se dostala k doprovázení, tak pracovala na OSPOD a Kraji jako sociální pracovnice a po čase zjistila, že ji práce na úřadě nevyhovuje, ale ráda by zůstala v oblasti náhradní rodinné péče. Když se dostala k doprovázení, splnil se jí sen.

Ve své každodenní praxi s pěstounskými rodinami a dětmi může tak zúročit své zkušenosti a znalosti, které doposud získala. Zabývá se také dotykovou terapií, kterou doporučuje (nejen) náhradkovým dětem.

Společně se bavíme o jejím příběhu, dále o tom, jak fungují doprovázející pracovníci a jakou mají roli v celém procesu náhradní rodinné péče, jak vnímá pěstounské rodiny a děti, zda zde vidí nějaké společné rysy či naopak odlišnosti.

S Bárou plánujeme další živý vstup zhruba v týdnu 17-21.7. , kde podrobněji probereme dotykovou terapii a účinky na (nejen) náhradkové děti.

Originální video najdete na webu www.spojenisrdcem.cz