Katastrofální povodeň, která udeřila na Prahu v pátek 27. února roku 1784, zůstává dodnes jednou z největších živelních katastrof českých dějin. Nepřekonala ji ani povodeň z roku 2002.

Víkend načínající druhou polovinu února roku 1941 se stal osudným španělskému přístavu Santander. Špatná údržba v kombinaci se silným větrem vyvolala katastrofální požár, jemuž padla za oběť většina tohoto středověkého města. Oheň způsobil obrovské materiální škody, vyžádal si však jen jeden lidský život.

Byl únor 1949. Západní Berlín v té době čelil už sedm měsíců trvající sovětské blokádě bránící jeho zásobování. Stejnou dobu však fungoval také berlínský letecký most, jenž po sedmi měsících dosáhl maximální efektivity. Počátkem roku 1949 překračovaly denní letecké dodávky potravin často 10 tisíc tun, což svědčilo o odhodlání Západu.

Případ zmizení dětí Beaumontových zůstává dodnes jednou z největších záhad světové kriminalistiky, a ani po 60 letech není vyřešen. Všechno začalo 26. ledna 1966 na australské pláži Glenelg ve městě Adelaide, kde se ztratily tři děti - devítiletá Jane, sedmiletá Arnna a čtyřletý Grant. Krutou ironií osudu právě na 26. leden připadá australský celonárodní státní svátek – Den Austrálie. Zmizení dětí jej navždy potáhlo stínem.

Bylo páteční dopoledne 19. ledna roku 1996 a pokojská v hotelu Apollo ve Valašském Meziříčí právě převlékala postele po předchozí noci. Do pokoje číslo 318 se dostávala obtížně, v zámku byl zlomený klíč. V té chvíli ještě nikdo netušil, že začíná případ, který má v české kriminalistice snad jen jednu jedinou obdobu.

Byla středa, Štědrý večer roku 2008. V jídelně domu rodiny Ortegových v Los Angeles se sešly tři generace, když za starými rodiči, kteří už spolu byli 53 let, přijely jejich dospělé děti i s vnoučaty. Nikdo z nich netušil, že tento společný večer bude pro mnoho z nich večerem posledním.

Ve čtvrtek 8. prosince 1966 se v Egejském moři převrátil a potopil námořní trajekt Heraklion, což mělo za následek smrt více než 200 lidí. Tragédie dodnes zůstává největší námořní katastrofou v dějinách Řecka.

Přelom 19. a 20. století byl v zemích Rakouska-Uherska poznamenán velkou vystěhovaleckou vlnou do Spojených států amerických, v nichž mnozí Češi i Slováci viděli slibnou zemi neomezených příležitostí. Zajímal je zejména prudce se rozvíjející důlní průmysl, protože s havířskou prací měli spoustu zkušeností. V prosinci roku 1907 však tento překotný rozvoj hornictví vyvrcholil sérií děsivých katastrof se stovkami mrtvých.

Jsem Anděl, který chodil do školy k Satanovi. Někteří mi říkají, že jsem schizofrenik nebo dokonce Hitler nebo jiné hrozné věci. To je v pořádku. Zmíněné věty pronášel po svém zatčení ukrajinský sériový vrah Anatolij Onoprienko, který v letech 1989 až 1995 zavraždil na různých místech nejméně 52 lidí. Právě délka a děsivá „efektivita“ jeho vražedného řádění dovedla ukrajinské novináře k tomu, že mu začali říkat Terminátor.

Atentát sedmnáctiletého polsko-německého židovského mladíka Herschela Feibela Grynszpana na německého legačního sekretáře Ernsta vom Ratha, kterého Grynszpan zastřelil na německém velvyslanectví v Paříži 7. listopadu 1938, posloužil nacistům jako vítaná záminka pro rozsáhlý protižidovský pogrom. Podle rozbitého skla ze židovských obchodů získala tato akce jméno Křišťálová noc.