Živelný průběh 28. října 1918 s sebou nesl několik málo doceněných okamžiků. Jedním bylo rozhodnutí vyslat rychle do ulic vlastenecky hrající kapely, aby masy v ulicích nezačaly rabovat a ničit. Druhým obsazení obilního ústavu v Praze, jehož zásluhou dostali muži 28. října Rakousko do šachu. A třetím diplomatický um, s jakým čeští politici svedli rozhodující partii s veliteli rakouské armády. Jak ten den v Praze probíhal?

V pátek 25. října roku 1918 se kolem třetí ráno zastřelil ve štábním železničním vagonu velitel první divize československých legií v Rusku plukovník Josef Jiří Švec. K rozhodnutí sáhnout si na život ho dovedl postoj jeho vojáků, kteří odmítli zaútočit na bolševická vojska soustředěná u města Bugulmy. Jeho smrt vojáky otřásla do té míry, že rozkaz splnili.

Dvanáctimetrová jižanská ponorka na ruční pohon měla během americké občanské války prorazit námořní blokádu Charlestownu. Třikrát vyplula, třikrát ztroskotala. Přestože při své třetí plavbě dokázala potopit i nepřátelské plavidlo, více smůly přinesla vlastním lidem. Zahynulo v ní celkem 21 námořníků – včetně jejího vynálezce.

Jeho příběh zní jako z hororu a také se hororovým námětem opravdu stal. Joseph D. Ball, známý také jako Joe Ball, byl texaský vidlák, který kousek od zapadlého texaského městečka Elmendorf provozoval bar u silnice. Návštěvníky lákal na hezké servírky a své jezírko se šesti aligátory. To měl vzadu a občas pro pobavení publika krmil ještěry živými zvířaty. Když kolem nebyli diváci, tak zřejmě nejen zvířaty.

Jeden z nejkrvavějších sériových vrahů v historii ruského města Petrohrad, Eduard Vasiljevič Šemjakov, se nechal ke svému řádění inspirovat dílem, jehož poselství bylo původně vysoce humanitní – slavným sovětským válečným filmem …a jitra jsou zde tichá.

Ve čtvrtek 1. září 1983 se nad sovětské území dostal korejský civilní let KAL 007. Šlo o Boeing 747 korejských aerolinek s 269 lidmi na palubě. Sovětský stíhač ho sestřelil. Všech 269 lidí zahynulo. V té době to byl druhý největší počet obětí při letecké katastrofě. O tři a půl týdne později se svět dostal na samý pokraj jaderné války, když systém protivzdušné obrany Sovětského svazu spustil falešnou zprávu o jaderném útoku.

Kolem jedné hodiny odpoledne v sobotu 25. srpna roku 1990 se na mostě nad řekou Kamenicí u Spálova na Liberecku v nepřehledném skalnatém terénu čelně srazily osobní motorák s manipulačním nákladním vozem. Nehoda si vyžádala čtrnáct lidských životů včetně strojvůdce motorového vlaku.  

Je to jedno z nejproslulejších krveprolití nejen francouzských, ale i světových dějin. Masakr na den svatého Bartoloměje, zvaný též Bartolomějská noc, se odehrál v Paříži nad ránem 24. srpna 1572 a vyústil ve vraždění po celé zemi. O život přišly tisíce hugenotů, tedy francouzských protestantů. Všechno zosnovala králova matka Kateřina Medicejská, původně však chtěla zabít pouze jednoho muže.

Psal se červenec roku 1941. V jedné polské obci začal hon. Hon na lidi. Lovenou kořistí byli Židé a lovci… byli Poláci. Za pomocí holí a kamenů zahnali své židovské spoluobčany na náměstí, pak je odvedli za město do předem připravené stodoly, v té je zamkli a stodolu zapálili… Jméno obce, kde k tomuto zločinu došlo, znělo až krutě ironicky. Jmenovala se Jedwabne, takže česky bychom jí říkali Hedvábná.

Zbaveni majetku, zbaveni možnosti kandidovat do funkce hlavy státu a zbaveni dokonce i práva žít nadále v Rakousku. Tak skončili v roce 1919 Habsburkové, rod, jenž po staletí určoval rakouskou politiku. Takzvaný habsburský zákon, který někdejší panovníky střední Evropy vypověděl z jejich rodné země, pozbyl z větší části platnosti až v novém tisíciletí.