Vejděte těsnou branou, protože široká je brána a prostorná cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kteří jí vcházejí. Protože těsná je brána a zúžená cesta, která vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají.

Matouš 7,13.14

Jeden věřící lékař měl ve své ordinaci řemeslně vyrobenou pěknou knihovničku. Dostal ji jako dárek a vážil si jí. Na čelní straně knihovničky byl hezkými písmeny vypracovaný nápis:

„Těsná je brána a úzká cesta, která vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají.“

Jednoho dne lékař obdržel dopis s naprosto udivujícím příběhem:

„Před lety jsem byl jednou u Vás v ordinaci. Během vyšetření bloudily mé zraky stále znovu k verši na Vaší knihovně. Přitom jsem si musel myslet: Ano, já se asi nikdy už neuzdravím; neboť je jen málo těch, kteří nalézají cestu, která vede k životu. Četl jsem to tak: … která vede ke zdraví. – Tvoje cesta, tak jsem si to myslel, asi brzy povede ke smrti.

Protože pod veršem bylo udáno místo Matouš 7,14, otevřel jsem doma Bibli, abych si ten verš přečetl v souvislosti. Nyní jsem si teprve všiml, jak špatně jsem si ta slova z Bible vyložil. Z Boží milosti jsem potom našel tu cestu, která vede k životu, a vaší knihovničce vděčím za poukaz na ni!“

„Nestydím se za evangelium, neboť je to Boží moc k záchraně pro každého, kdo věří.“ (Římanům 1,16)