VASIŠTHA pokračoval: Jakmile Já zapomene samo sebe a začne poznávat viděné či jinak zakoušené objekty, ztratí svoji čistotu a dojde ke vzniku omamných tužeb, které umocní iluzi. S ohněm kosmického zániku si bohové jako Šiva poradí, ale spalující oheň tužeb nevydrží nikdo. Všechna neštěstí a utrpení světa jsou plody chtění a toužení. Oheň touhy, ač neviděn, je schopen zničit tělo s masem, kostmi i krví. V jednu chvíli se zdá, že touha ustupuje, ale v následujícím okamžiku se vrátí s 0 to větší silou. Člověk postižený touhou je hodný politování, je slabý, bez energie, zmatený a ubohý.

Jakmile touha zmizí, je životní síla člověka očištěna a do jeho nitra vstoupí božské vlastnosti a ctnosti. Řeka toužení proudí jen v srdci člověka nevědomého. Tak jako se zvíře, které touží po jídle, nechá snadno chytit do pasti, tak se člověk, následující bez rozmyslu svá chtění, snadno dostane do pekla. Těžká slepota objevující se ve stáří není nic v porovnání s oslepující iluzí, kterou touha v jediném okamžiku zaseje do nitra člověka.

Toužení učiní člověka malým a shrbeným. I Pán Višnu se stal trpaslíkem, jakmile se rozhodl žebrat. Je třeba se s rozhodností zříci tužeb, které jsou zdrojem veškerého utrpení a ničí Životy všech bytostí.

Přesto právě v důsledku touhy ozařuje Slunce zemi, vane vítr, tyčí se hory a země nese živé bytosti. Všechny tři světy existují jen kvůli touze. Všechny bytosti ve třech světech jsou spoutány provazem touhy. I nejsilnější provaz na světě je možné přetrhnout, ale osvobodit se z pout tužeb je velmi obtížné.

Ó Rámo, zanechej toužení tím, že se vzdáš myšlení a vytváření představ, bez kterých mysl nemůže existovat. Nedovol vzniknout představám „já“, „ty“ a „toto“, neboť právě kvůli nim se vytvářejí všechny naděje a očekávání. Budeš-li schopen zbavit se vytváření představ, budeš považován za člověka poznání. Toužení znamená totéž co pocit ega. A pocit jáství je příčinou všech špatných činů. Odřízni kořeny pocitu jáství mečem poznání ne-já. Osvoboď se od strachu.

TEXT ve formátu PDF zde.