Po těchto smírčích obětních obřadech směl velekněz vyslovit jedinkrát v roce, před Boží tváří – ve svatyni svatých, jinak nevyslovitelné svaté jméno, které Mojžíšovi Bůh zjevil u hořícího keře. To je to „poznání jména“, o kterém Ježíš mluví v modlitbě. To je správný velekněz, který vchází do svatyně svatých (všimněte si listu napsaného Židům 5.-9. kapitoly). Dá se říci, že Ježíš tu v mezích židovské modlitby ustanovil nový způsob bohoslužby. Bohoslužby, která nepotřebuje chrám a nepotřebuje krvavé oběti. Opět k toto modlitbě zní tóny violoncella Jana Zemena.