Nebavili jsme se s bráchou asi patnáct let. Pak mi jednoho dne napsal, jestli s ním nechci jít pěšky do Santiaga de Compostela. Tak jsem šla. Od té doby se spolu bavíme celkem pravidelně a naše hovory plynou jako voda. Když si nejste něčím jistí,  zeptejte se svého bráchy nebo ségry na názor. U nás je to sourozenectví křehké a silné zároveň. Stejně jako Vojtův souhlas pustit jedno z našich zamyšlení vám do uší.

Jak to máte se svými sourozenci vy? Šli byste s bráchou nebo ségrou pěšky do Santiaga de Compostela?