Ačkoliv se míra nezaměstnanosti v Česku výrazně nezvýšila, odborníci upozorňují, že se řada pracujících setkala s omezením práce – a následně i příjmu. Nejvíce ohrožení byli lidé ve službách, pracující na nejisté smlouvy, částečné úvazky nebo dokonce na černo. Takový systém práce je častý například v gastroprůmyslu. S lidmi, kteří v něm před krizí pracovali, mluvila Apolena Rychlíková. Poslechněte si druhý díl série Život v době pandemie, který připravila s Ivanem Studeným.

Pandemie dopadla na různé oblasti našich životů. Jednou z nich je duševní zdraví, podle sociologů se až trojnásobně zvýšil počet lidí, kteří pociťují úzkosti nebo středně těžké deprese. Krize se podepsala hlavně na psychice mladých dopělých, žen s malými dětmi a těch, kteří přišli o příjem. Právě o nich bude první díl dokumentární série Život během pandemie, který připravili Apolena Rychlíková a Ivan Studený.

Když do Česka dorazila pandemie covidu-19, opakovali vrcholní politici, že se kola ekonomiky musí točit dál. Průmysl byl jedním z odvětví, která na první pohled jakoby ani nepocítila změnu. Za zdmi továren ale stovky tisíc lidí pociťovalo obavy a strachy, spojené s nákazou koronavirem. Do problémů se dostali i provozovatelé malých obchodů. Jejich příběhy představí třetí díl dokumentární série Život během pandemie.

Podle výzkumu Život během pandemie se výpadky příjmů podepisují na tom, jak české domácnosti šetří nebo utrácejí. Zatímco některé rodiny zatím jen omezují výdaje třeba na restaurace či kulturu, jiní lidé mohou řešit závažnější problémy – exekuce a půjčky. O tom, jak se Češi vyrovnávají s nižšími příjmy, je čtvrtý díl dokumentární série Apoleny Rychlíkové a Ivana Studeného.

I přes snahu výzkumníků mapovat dopady pandemie na chudší část České republiky zůstává řada lidí mimo síto. Třeba proto, že nemají připojení k internetu, protože žijí mimo místa, kam je jednoduché se dostat. Jedno je však jasné: tito lidé se z chudoby pomalu sunou do bídy a hrozí, že propadnou – už tak dost chatrným – záchranným systémem a uvíznou v pasti dluhů nebo sociálního vyloučení natrvalo. Jejich příběhy uslyšíte v šestém a posledním díle Života během pandemie.

„Kdybych mohl normálně chodit do školy, tak určitě nepropadnu,“ říká dospívající Jáchym z Broumova. Studoval na místním gymnáziu, ale jakmile přešly školy do distančního režimu, jeho vůle studovat povolila: občas nějakou hodinu vynechal, k jeho překvapení dostal z jednoho předmětu hodnocení „nekvalifikováno“ a po sérii komplikací nakonec skončil na jiné škole. Tam se – distanční výuce navzdory – cítí mnohem spokojenější, přesto si ale přeje, aby se do školy mohl brzo vrátit.

Je na tom hůř servírka, nebo horník? Co dělí lidi, kteří přišli v pandemii o práci, od situace, kdy začnou uvažovat, zda nebudou muset dát děti do Klokánka? Příběhy lidí, o kterých mluví sociologové v číslech, sesbírali dokumentaristé Apolena Rychlíková a Ivan Studený do šestidílné série Život během pandemie. „Všechny příběhy spojuje nějaká frustrace, ale nikdo koronavirus nebagatelizuje. Překvapilo mě, do jaké míry se potvrdily debaty o skryté chudobě,“ říká Rychlíková.