Vzpomínám. Na moje dětství, kterým mě provázely ženy. Silné, nádherné, inspirativní, ošlehané životem, plné vzpomínek. Předávaly mi životní moudra, která se v knihách nedočtete, ani kdybyste listovali půl roku. Učily mě věci, které jen tak někdo neumí. Formovaly mě jako ženu, která jednou bude mít tu možnost předávat dál. 

Milovaly mě. Peskovaly mě. Měly se mnou trpělivost. Tahaly mě za nos. Tleskaly mi. Plakaly kvůli mně. Co mají ale všechny do jedné společného je to, že mě vychovaly v tu Terezu, která vám tady píše. A já bych jim i vám chtěla timto podcastem poděkovat.