Narodili jsme se proto, abychom žili svůj život a nebo životy druhých?

Sebeláska pro nás není jenom afirmování před zrcadlem ani perfektní ranní rutina.

V této epizodě sdílíme, jak sebeláska vypadá v naší praxi – když nám není dobře, když brečíme v koupelně, když se učíme být sámi se sebou, aniž bychom utíkali k druhým.

Mluvíme o vztahu k vlastnímu tělu, vnitřnímu dítěti, o tom, jak se projevuje přijetí ve chvílích bolesti i radosti, a proč nelze dávat bezpodmínečnou lásku druhým, pokud ji nedáváš sobě.

Dotýkáme se i spirituálních klišé, porovnávání, individualitě i kolektivním propojení, a v závěru posíláme výzvu do éteru: chceme tančit spolu – vědomě, propojeně, jako v Avatarovi. 🌍💫