Proč jsou někteří tak moc ovlivnitelní v poli ostatních a někteří téměř vůbec?
Tak přesně tohle jsme rozebrali v této epizodě. I tady máme jasnou spojitost s Human Designem – konkrétně s otevřenými a definovanými centry.
Povídáme si o tom, jak naše energetická nastavení ovlivňují, co od druhých přebíráme, kdy se v tom můžeme ztratit a jak si udržet svůj vlastní střed i v silném poli ostatních lidí.

V této hluboce transformační epizodě odhalujeme často nepochopený koncept oběti jako přirozenou součást lidského vývoje. Objevte s námi, jak fáze oběti může být nezbytným krokem na cestě k osobnímu růstu – podobně jako strom potřebuje zimu, než rozkvete.Sdílíme autentické příběhy o přechodu z nevědomé oběti k vědomému tvůrci vlastního života a vysvětlujeme, proč odpor k bolestivým zkušenostem často prodlužuje naše utrpení. Dozvíte se, jak přijetí – i těch nejtěžších situací – může otevřít dveře k hluboké transformaci.Prozkoumáme, jak naše mysl vytváří a udržuje pocit oběti, a představíme praktické způsoby, jak změnit perspektivu z obviňování vnějších okolností na přijetí osobní odpovědnosti. Odhalíme, proč je sebepřijetí klíčové pro osvobození se od minulosti.Tato epizoda vás vyzve k pohledu na vaše vztahy a zkušenosti jako na zrcadla vašeho vnitřního světa a ukáže vám cestu k autentické svobodě, která začíná pochopením vlastní mysli.

Láska sama o sobě partnerství nezachrání.
V této epizodě otevřeně mluvíme o tom, proč je spolupráce stejně důležitá jako láska a jak poznat, že vztah stojí na zdravých základech. Sdílíme zkušenosti z vlastních vztahů – ty, kde spolupráce plynula přirozeně, i ty, kde chyběla a všechno se muselo tlačit na sílu.

Tahle epizoda je o síle otevřené komunikace – o tom, jaký obrovský přínos může mít pravdivé sdílení našich pocitů a myšlenek ve vztazích.

Mluvíme o tom, jaké to je sdílet i ve chvílích, kdy máme strach, a bojíme se reakcí, které by mohly přijít. Jak zůstávat v kontaktu se svou pravdou, aniž bychom naráželi nebo útočili – a proč je tak důležité nebrat si reakci druhého osobně.

V této epizodě otevíráme téma vztahů, nevynucování, trpělivosti a důvěry, které je aktuální nejen pro projektory v Human Designu, ale pro každého, kdo touží po autentických propojeních.

Sdílíme osobní zkušenosti s tím, jak vztahy a lidé přicházejí tehdy, když netlačíme a necháme život, aby nás s nimi propojil.

Povídáme si o strachu z osamění, o poznání, že ne všichni lidé s námi rezonují, i když to logicky dává smysl, a proč je někdy lepší pustit představy o tom, jak mají vztahy vypadat.

Dotýkáme se i umění zůstat otevření a pravdiví, i když je to nepohodlné, a jak otevřená komunikace může proměnit kvalitu vztahů, které už máme. Na závěr tě zveme k zamyšlení: jak to máš s vytvářením vztahů ty a umíš opravdu nechat život, aby tě zval?

Tato epizoda je pro všechny, které zajímá Human Design a tajemství života sebeprojektujícího projektora. Sdílíme osobní zkušenosti, jaké to je, když hlas a autenticita nejsou jen slova, ale nástroj, kterým vědomí promlouvá do světa.

Mluvíme o odvaze být sám sebou i navzdory tomu, že nás ostatní mohou vidět jako „arogantní“, o odvaze jít proti proudu, o síle autenticity a o tom, proč je pro sebeprojektující projektory tak důležité mluvit nahlas a sdílet své vnitřní pravdy.

Narodili jsme se proto, abychom žili svůj život a nebo životy druhých?

Sebeláska pro nás není jenom afirmování před zrcadlem ani perfektní ranní rutina.

V této epizodě sdílíme, jak sebeláska vypadá v naší praxi – když nám není dobře, když brečíme v koupelně, když se učíme být sámi se sebou, aniž bychom utíkali k druhým.

Mluvíme o vztahu k vlastnímu tělu, vnitřnímu dítěti, o tom, jak se projevuje přijetí ve chvílích bolesti i radosti, a proč nelze dávat bezpodmínečnou lásku druhým, pokud ji nedáváš sobě.

Dotýkáme se i spirituálních klišé, porovnávání, individualitě i kolektivním propojení, a v závěru posíláme výzvu do éteru: chceme tančit spolu – vědomě, propojeně, jako v Avatarovi. 🌍💫

Jak často věříme slovům víc než tomu, co cítíme? A proč to děláme, i když v hloubi víme, že něco „neštymuje“?

V této epizodě otevíráme téma emocí – těch, které neumíme vyjádřit, těch, kterých se bojíme, i těch, které často křičí dřív, než otevřeme pusu.

Mluvíme o dětech jako zrcadlech pravdy, o energetické a emocionální komunikaci, kterou jsme se odnaučili, a o tom, co se stane, když se přestaneme bát cítit.

Dozvíš se například:

– proč tě lidé cítí dřív, než tě slyší– jak vzniká vnitřní zmatek mezi tím, co cítíme a co slyšíme– jak nás děti (a budoucí generace) učí zpátky k emocím– proč emoce nejsou slabost, ale kompas– jaký je rozdíl mezi hodnocením a soudem – a proč na něm záleží

- a proč nám nová generace „Homo Solaris“ může ukázat pravdu o sobě

🎧 Epizoda pro všechny, kdo se chtějí vrátit ke své citlivosti – a přestat se za ni trestat.

Někdy jsme rádi sami. A jindy se v tom samém prostoru objeví ticho, které nás bolí. Mluvíme o rozdílu mezi samotou a osamělostí – a o tom zvláštním okamžiku, kdy se začneme bát, že už zůstaneme sám/sama.

Sdílíme svoje vlastní zkušenosti z rozchodů, z rodičovství, z večerů, kdy není komu zavolat, a taky o tom, co nám pomáhá zůstat v kontaktu se sebou i ve chvílích, kdy je hlava plná pochybností.

Co všechno se začne měnit, když se ve vztahu opravdu otevřeme – nejen ve zranitelnosti, ale i v radosti?

V této epizodě sdílíme naši osobní zkušenost s tím, jak těžké a krásné může být "být naprosto sám sebou" v blízkosti někoho, na kom nám záleží.

Mluvíme o emocích, které nás nutí se stáhnout, i o těch chvílích, kdy cítíme, že jsme naživu právě díky tomu, že se otevíráme.

Zamýšlíme se nad tím, proč se někdy uzavíráme, i když nechceme. Proč jsme někdy méně autentičtí, i když bychom mohli být víc. A jakou roli hraje společná energie dvou lidí ve vztahu, který se buď posiluje – nebo tiše rozplývá.