Dnes je 25. ledna 2026. V kalendáři a na ceduli v květinářství je Miloš. Pokud nějakého znáte, nezapomeňte mu pogratulovat. Je to totiž jako potkat nosorožce severního na Václaváku. Nebo voliče sociální demokracie. Případně člověka, který si pamatuje teletext.

Vzácnost.

V roce 1968 se nás narodilo 458. Slušné číslo. V první padesátce nejoblíbenějších jmen. Mohli jste potkat Miloše v každé třídě, v každém pracovním kolektivu, doslova všude. Miloš byl všudypřítomný jako sluneční svit nebo korupce na stavebním úřadě.

Před dvěma lety se narodilo Milošů třiadvacet.

Třiadvacet. Za celý rok. V celé republice. To je v paneláku na Jižním Městě průměrná účast na schůzi společenství vlastníků bytových jednotek.

Jsme vymírající druh. My Milošové. Postupně mizíme z rejstříků, z třídních knih, z firemních adresářů. Za třicet let bude Miloš v Česku něco jako Hyacint nebo Ruprecht, tedy jména, o jejichž zápisu do matriku informují noviny. Vlastně promiňte, ty už taky nebudou existovat.

Etymologie tvrdí, ž…