Reportér Houba nadzvedl obočí a pomyslel si, že má co do činění s dalším bláznem. "Co že jste naprogramoval?", zeptal se.
"Aplikaci, která s pomocí umělé inteligence umí přeložit psí řeč na lidskou," řekl Krámský. Menší, necharismatický člověk, který se několik týdnů pokoušel s Houbou setkat.
Až se mu to povedlo. Seděli v kavárně Národní, kam ho reportér nejsledovanější české televize pozval na kávu, doufaje, že se ho tím definitivně zbaví.
"Myslíte jako že umíte přeložit štěkání?"
"Víceméně. Ale jde o všechny zvuky, které psi vydávají. Takže nejen štěkání, ale také například vrčení. Nebo vytí."
"Chcete říct, že tohle všechno dává nějaký smysl, a vy jste schopen to přeložit do češtiny?", zeptal se Houba.
V duchu už byl trochu mimo, a přemýšlel hlavně o tom, jestli se mu podaří redaktorku společenského zpravodajství Královou konečně pozvat na drink.
Jeho cílem bylo se s ní vyspat. Vsadil se totiž, že se mu to podaří do konce měsíce, a to s redaktorem sportu Houžvickým.
"Dává to perfektní smysl," řekl Krámský.
Možná uměl číst myšlenky psům, ale určitě ne novinářům. Protože Houbu už tenhle nesmysl se psy přestal zajímat.
Ale nakonec mu to stejně nedalo, a zeptal se: "Chcete říct, že když použiju to vaše udělátko, tak zjistím, že můj jezevčík není neurotický pitomec, ale že po večerech recituje Homéra?"
Krámský vzdychl a řekl: "Žádný pes samozřejmě Homéra nerecituje. Protože ho Homér nezajímá, nehledě na to, že psi neumějí číst."
"Jistě," poznamenal Houba.
"Ale když použijete moje udělátko, jak můj vynález nazýváte, tak se například dozvíte, co váš pes dělal, když jste byl v práci."
"Můj pes většinou spí," řekl Houba.
"To byste se divil," řekl Krámský.
Ale pak už Houba vstal, zatřásl přátelsky Krámskému s rukou, a poděkoval mu za podnětnou schůzku.
Krámského to překvapilo, byť zatím nestačil Houbovi svůj překladač ani ukázat.
Řekl: "Pošlu vám link na aplikaci, kam můžete nahrát štěkání svého psa. Vyzkoušejte to, pokud budete mít chuť."
"Jistě," řekl Houba, ale v duchu se zabýval tím, jestli Králová křičí v momentě orgasmu "Joj!", protože je napůl Slovenska, anebo česky obyčejně ječí.
Houba se zdvořile uklonil a odešel z kavárny, mírně nahrbený, rychlým krokem. To bylo naposled, kdy ho Houba viděl. Nebo kdokoli důležitý v této kauze.
Krámský zmizel.
Avšak mail od něj Houbovi přišel. Ten samý den, asi o hodinu později, ale Houba se k němu dostal až po dvou dnech. Do té doby neměl totiž ani vteřinu času nazbyt. Ale když se ve čtvrtek ráno probudil v bytě reportérky Králové, a když pak o půl hodiny později, po krátkém a intenzivním ranním sexu, seděl na toaletě, všiml si textovky od Krámského.
Na odkaz neklikl. Normálně by vzkaz od toho šílence smazal. Ale protože měl po vyhrané sázce dobrou náladu, tak odkaz na AI překladač psích zvuků přeposlal studentu žurnalistiky Bláhovi, který byl v televizi na stáži.
Uplynuly dva dny. A pak to začalo. Bláha vtrhl na poradu vedení redakce, kam a) neměl přístup, a b) i kdyby ho měl, tak by vůbec nedostal slovo.
Scházeli se tam šéfredkatoři s televizními hvězdami, a probírali témata nejvyšší důležitosti. Například jestli minulý večer dali konkurenci (jako obvykle a zcela po právu) na prdel, anebo (výjimečně a nespravedlivě) dostali na prdel oni.
Bláhovi se ve vtzrhnutí na poradu snažili zabránit postupně asistentka Houby, sekretářka šéfredaktora a i osobní ochranka předsedy představenstva a hlavního akcionáře televize.
Avšak Bláha nikomu z nich nedal šanci.
Ocitl se v zasedačce, kde na něj celé vedení vytřeštěně zíralo, a vyhrkl: "Hele, ta věc, kterou mi poslal pan Houba, fakt funguje!"
Posuňme se teď v ději o několik hodin dál. Bylo to ostatně několik hodin nervozity, nedůvěry a vzájemného se obviňování, kdo je větší pitomec.
Nicméně po zmíněných několika hodinách byly jasné tři věci: 1) překladač štěkání od Krámského podle všeho fakt funguje, 2) Krámský nebere telefony a nelze ho sehnat, a nejen to, nejde vůbec potvrdit, že ten člověk kdy existoval, 3) televize tuhle věc nemůže podcenit, protože vše nasvědčuje tomu, že by to mohl být sólokapr světových rozměrů. Což je špatně řečeno, protože ten sólokapr může mít rozměry blízkého vesmíru.
Všichni rychle došli ke shodě, že televize Houbovo zařízení vyzkouší a natočí o tom reportáž. To, že Krámský na svůj vynález poslal link, je dostatečným důkazem, že k tomu televize má svolení.
"Právníci to potvrdili, jsme oukej," řekl Houba na poradě.
Zbývalo vyřešit poslední problém. Svým způsobem drobný, ale zároveň kruciální.
Na kterém psu to vyzkoušet a natočit?
Bylo to v úterý pozdě večer, na poradě, která s přestávkami trvala už možná deset hodin.
"Co udělat rozhovor s tím Havlíčkovým čoklem?"
V místnosti se rozhostilo ticho. Někdo nevěděl, jiní přemýšleli. Ale po jedné, maximálně dvou minutách v místnosti vypukla vřava. To je přece geniální nápad!
Udělat rozhovor se psem opozičního politika Havlíčka, bývalého ministra (a pravděpodobně i budoucího ministra, volby jsou za dveřmi), se zdálo být geniální.
Havlíčkův pes byl už delší dobu hvězdou sociálních médií. Jezdí s páníčkem na víkendové výlety, a ten ho fotí každý týden na nejrůznějších místech Česka. Což je samozřejmě předvolební kalkul, ale podle názoru politických expertů celkem chytrý.
Milovníci psů jsou nadšení, a nejen oni. "Když má někdo rád pejsky, tak nemůže být zlý člověk," řekla v jedné z televizních reportáží o Havlíčkovi a jeho psu nejmenovaná důchodkyně z Tábora.
Na poradě vedení televize panovala jasná shoda, že Havlíčkův pes je skvělý tip na rozhovor. První psí interview v televizní historii!
"Ale jak to uděláme?", zeptal se šéfredaktor Dřízhal.
"To máme vymyšlený," řekl Houba. "Pozveme Havlíčka na nedělní televizní debatu, a poprosíme ho, aby vzal psa, že s ním zároveň natočíme pár záběrů do magazínu pro chovatele psů."
"Geniální," poznamenal kdosi.
"A kdy s tím psem uděláme rozhovor?", zeptal se šéfredaktor, známý tím, že není nejostřejší tužkou v televizním penále.
"Havlíček ho nechá v šatně. A až bude ve studiu, vystartujeme na něj se štábem a kamerou!"
"Geniální," řekl šéfredaktor.
A jak bylo řečeno, tak se nakonec také stalo.
Natáčení proběhlo v neděli. Havlíček byl ve studiu, Bety v šatně. Houba tam vtrhl s kameramanem a začali točit.
"Bety, jak se máš?", zeptal se.
"Je to tu na hovno," řekla Bety hlubokým, lehce unaveným ženským hlasem. "Ale aspoň jsem se vyspala. Doma mě ten idiot budí v šest."
"Myslíte pana Havlíčka?"
"Ne, myslím Karla Gotta."
Houba a členové štábu se na sebe překvapeně a zmateně podívali. “Samozřejmě, že myslím Havlíčka, vy novinářští dementi,” řekl teriér.
Houba polkl. "Takže... není to dobrý pán?"
"Je to kretén," řekla Bety. "Vždyť víte, co dělá. Tahá mě po republice a fotí. Každej víkend jedeme někam do prdele, kde musím stát na nějakým kopci nebo u rybníka, a on mě fotí."
"To zní romanticky."
"Romanticky? Já jsem pes! Víte, co by dělal normální pes? Válel by se doma na gauči, prděl do polštářů a občas by se proběhl po parku. Ale ne, já musím do Českýho ráje, na Šumavu, na nádraží u Berounky ..."
"Ale lidi to milují."
"Jo, lidi to žerou. Protože jsou tupý jak polena."
V tu chvíli se ozvalo klepání. "Haló? Je tam někdo?", bylo slyšet Havlíčkův hlas.
"Do prdele," zašeptal Houba.
"Nebojte," řekla Bety. "Řekněte mu, že jste mi dávali vodu."
Havlíček vešel dovnitř. "Co tu děláte?"
"Jen jsme ... dávali Bety vodu," řekl Houba.
"Aha," usmál se politik. "Je zlatá, viďte?"
"To tedy je," řekl Houba.
Večer seděl v režii a koukal na natočený materiál. Měl z toho husí kůži. Byl to materiál na Pulitzera. Jenže ...
"Nemůžeme to odvysílat," řekl šéfredaktor.
"Proč ne?"
"Protože by nás Havlíček zažaloval," řekl šéfredaktor. "A vyhrál by to. Nemůžeme dokázat, že ten překladač funguje."
"Ale on funguje!", vykřikl Houba.
"To je fuk. Nemáme na to papíry. Nemáme nic. Ten Krámský zmizel. Co když to celé byla nějaká past?"
Houba se zamyslel. Šéfredaktor měl pravdu. Ale tohle bylo příliš dobré na to, aby to zůstalo v archivu.
V noci nemohl spát. A ráno se rozhodl. Stáhl si video na flashku a večer ho anonymně nahrál na YouTube. "Rozhovor se psem politika Havlíčka - ŠOKUJÍCÍ ODHALENÍ!"
Do dvou dnů mělo video padesát miliónů zhlédnutí. Do týdne se o něm psalo ve všech zahraničních médiích. Havlíček zuřil a hrozil žalobami. Ale video bylo anonymní a YouTube ho odmítl smazat.
A pak přišel ten mail.
"Pane Houbo, gratuluji. Dokázal jste přesně to, co jsem čekal," psal Krámský. "Mimochodem, já nejsem programátor. Jsem pes. Toho člověka, s kterým jste se sešel, jsem si najal přes Internet. Je to nějaký neúspěšný herec z Kladna.”
Houba zíral na monitor.
Mail pokračoval: "Jsem sedmiletá border kolie. Žiju u programátora, který pracuje na umělé inteligenci. A když jsem viděl, co vyvíjí, napadlo mě, že by bylo fajn ukázat, co jste vy lidi ve skutečnosti zač. Překladač nefunguje. Je to jen aplikace, která generuje náhodné věty. Ale vy jste tomu uvěřili. Protože jste chtěli. P.S.: Havlíčkova Bety je fakt kráva. Potkali jsme se jednou v parku a byla nesnesitelná. Víte, co se říká? Jakej páníček, takovej pes."
Houba se rozesmál. Pak se rozbrečel.
Druhý den dostal padáka. Králová s ním přestala spát. A Houžvický mu řekl, že sázka neplatí, protože mu Králová řekla, že k sexu nedošlo kvůli nedostatečné erekci.
Večer seděl doma a díval se na svého jezevčíka.
"Ty vole," řekl pes. "To byl den, co?"
"Drž tlamu," odpověděl Houba a nalil si panáka.
