Jsou dva druhy lidí. Jedni píší proto, aby zaznamenali, co si myslí. A druzí proto, aby to zjistili. Patřím k těm druhým. Už se mi mnohokrát stalo, že jsem si sedl k počítači, abych napsal komentářem založený na "něčem, co si myslím". Ale až při jeho psaní jsem zjistil, že si ve skutečnosti "myslím" něco jiného.

Psaní je k našim myšlenkám nelítostné. Nepromíjí slabé argumenty, logické lapsy a nepřesně formulované věty. Psaní je zároveň pracné a zdlouhavé. A čím nepořádnější je naše myšlení, tím je paradoxně psaní pracnější. Jinými slovy, když chceme něco napsat dobře a čtivě, a zároveň s tím mít co nejméně práce, musí být i myšlenky jasné a přesvědčivé.

To je podle mě nejdůležitější funkce psaní. Ano, psaní je zároveň způsob, jak komunikujeme a zaznamenáváme informace. Každý den píšeme a čteme spousty takových “užitkových” textů: jsou to všechny ty zápisy z porad, návody k použití, oficiální dokumenty plus bezpočet emailů, které zaplavují naše mailboxy.

Když nás v jejich psaní i čtení na…