Dnes jsem tu s jednou starší epizodou. Vy víte, že je většinou nepouštím, konec konců si je každý může dohledat v archivu.
Ale tentokrát mám dobrý důvod. Navíc docela pozitivní. Když jsem v říjnu 2022, takže skoro před dvěma a půl roky, mluvil ve smíchovském studiu v Node5 s Petrem Laštovkou, jedna z otázek, které taky zazněly, byla: “Jak by se jmenovala vaše autobiografie?”
Tehdy jsme si s Petrem ještě vykali, a on odpověděl: "Umřel jsem, ale už je mi líp."
A teď ta dobrá zpráva. Knížka s tímhle názvem právě vyšla, a to nákladem Deníku N, a myslím, že je to dobrý důvod pustit si znovu podcast, který jsme tehdy natočili, a kde, troufám si odhadnout, její jméno veřejně zaznělo poprvé.
Zároveň by i tenhle podcast mohl fungovat jako pozvánka na natáčení podcastu nového. Tentokrát ho budu dělat společně se svým kolegou Luďkem Staňkem v sérii, které říkáme Book Club a vy můžete na jeho natáčení a na Petra Laštovku přijít dokonce osobně.
Takže vás zvu 10. dubna ve čtvrtek od půl sedmé večer do knihovny Čermáka a Staňka, kde natočíme právě podcast s Petrem Lašovkou. Lístky si budete moct koupit na místě, nebojte, bude jich dost. A nebo si je dopředu rezervujte či kupte na serveru tickitstream.cz.
A teď se pojďme vrátit v čase. K milému člověku a dnes už můžem říct i skvělému spisovateli Petru Laštovkovi.
Příjemný poslech!
Lístky
Jsem dobrý vypravěč blbých vtipů, říká Petr Laštovka v rozhovoru z října 2022
Na škále od 1 do 10, jak moc jste šťastný?
Celoživotně jsem spíš skeptický typ, vždycky jsem na všem viděl něco špatného. Ale taky je pravda, že jsem měl období, kdy mě lidé potkávali v práci a říkali mi: "Pořád se smějete, vy něco berete? To přece není možný." Dnes opravdu něco beru, je to chemie proti rakovině, a moc to teda nepomáhá. Někdo říká, že bych měl být šťastný už jen proto, že jsem naživu. Takže na té stupnici jeto tím pádem spíš horní polovina. Řekl bych tak 7 až 8.
Co by vám zlepšilo váš pocit štěstí o jeden bod?
To je asi velké rouhání. Buď byste mi musel vymazat poslední dva roky života úplně z hlavy, abych byl nevědomý a nepamatoval si, co se stalo. To by mě poslalo asi na desítku.
Jaká technologie ve vás vyvolává největší úžas?
Poslední dobou jsem fascinovaný tím, jak jde medicína dopředu. Mám rád seriál The Knick, který se odehrává v New Yorku na začátku 20. století a ukazuje, jak se medicína tehdy změnila z oboru, který byl 400 let starý. V podstatě se nedokázalo léčit nic moc - člověk by zemřel na obyčejnou sepsi nebo infekci. A právě v té době se začaly objevovat ohromné věci. Fascinuje mě historie Roberta Kocha, Pasteura . Mám vystudovanou střední zootechnickou školu, takže jsem se učil o různých zvířecích chorobách, a medicína ve mně vyvolává úžas pořád dokola. Je fantastické, že je stále více spojená s technologiemi, které mě celý život baví.
Když stojíte na přechodu pro chodce, svítí červená a nejede auto, jdete nebo čekáte?
Já jsem ten trouba, co čeká.
Co je na vás nejhezčí?
Odpověď: Slyšel jsem o sobě různé věci, i že jsem ošklivý. Moje starší dcera, když byla malá, mě malovala a říkala: "Tati, tvoje hlava vypadá jako balónek přidělaný ke sloupu." Mám takový tvar obličeje - nahoře je to kulaté a pak jde do špičky. Upřímně, nevím, co je na mně nejhezčí. Fyzicky přitažlivý nejsem, mám dojem, že na mě ženy moc nejdou. Asi s tím zápasím - co jsem schopen na sobě přijmout jako hezké.
Jak byste se popsal jedním slovem?
Já jsem laštovka. To může znamenat cokoliv, ale já jsem prostě laštovka.
Kdybyste musel cestovat časem a zůstat tam - vybrali byste si rok 1922 nebo 2122?
Vzhledem k tomu, že vím, co se odehrávalo ve 20. letech a že to zrovna zlaté časy nebyly, tak bych to risknul dopředu. Navíc medicína určitě pokročí, takže by se možná mohla zvýšit pravděpodobnost mého úplného vyléčení. Jsem přesvědčený, že už v nejbližší budoucnosti budeme schopni léčit choroby, které dnes považujeme za smrtelné.
Myslíte, že jste už měl své nejlepší jídlo v životě, nebo ho teprve budete mít?
Obávám se, že jsem své nejlepší jídlo už měl, ale nevadí mi to. Mám rád kulinářské show. Jsem vždycky nadšený, když někdo popisuje jídlo s nadšením, to mě baví. Vzpomínám si, když jsem byl živen umělou výživou přes sondu, měl jsem hrozné chutě na všechno možné. Se spolupacientem jsme si říkali, co bychom si dali - od svíčkové po koprovku. Myslím, že své nejlepší jídlo jsem měl v dětství, kdy vařila babička. Ona byla ročník 1924, sirotek během války, buštěhradské dítě, takže v Lidicích měla spolužáky a kamarády. Skvěle vařila a všechna jídla od ní jsem považoval za nejlepší.
V čem jste dobrý, ale k ničemu to není?
Jsem dobrý vypravěč blbých vtipů.
Je něco, co milujete, ale nejste na to pyšný?
Baví mě koukat na fotbal. V mé bublině se to obvykle úplně nehodí říkat. Nevím proč.
Kdyby existoval zákon Petra Laštovky, jak by zněl?
Odpověď: Když se něco posere, tak se posere všechno. To myslím sedí úplně přesně. Čtu si o tom Jóbovi, co seděl na hnoji a jak mu Pánbůh nakládal. Asi tak nějak.
Jak byste pojmenoval svou autobiografii?
"Umřel jsem, ale je mi líp."
Když se setkáte s novým člověkem, který vás nezná, myslíte, že vás spíše podceňuje nebo přeceňuje?
Já nejsem žádný charismatik, abyste se na mě podíval a řekl si: "Ty jo!" Takže si myslím, že mě spíš nedocení nebo podcení, a k přecenění asi úplně nedojde.
Kdy jste naposledy plakal?
Myslím, že dneska. Omlouvám se, ale já jsem taková plačka.
V filmu Groundhog Day se pořád opakuje jeden den. Jaký den by to byl u vás, kdybyste měl tu šanci si vybrat?
Vybral bych si nějaký jarní den, protože nebude zima, bude dlouho světlo a bude hezky.
Jakou ilegální věc nebo činnost byste povolil?
My jako společnost postupně stejně tupíme ostří zákonů. To, co byl zákon před lety, se postupně stává normou. Třeba cizoložství - teď nevím, proč mě napadlo zrovna tohle. Ale je to typická věc, za kterou by vás někde ještě ukamenovali, ale dneska je to věc, na kterou se řekne: "No a co?"
Jakou legální věc byste naopak zakázal?
Já bych zakázal rušení nočního klidu. Zakázal bych dělat jakékoliv zvuky po 10. hodině večer. Úplně vypnout svět, ztlumit, zamutovat.
Když chcete komunikovat, dáváte přednost telefonátu nebo textové zprávě?
Jak s kým. Zvykl jsem si, že s některými lidmi si jenom píšu a myslím, že je to lepší. Ale jak vidíte, jsem dost verbální člověk, takže mi telefonáty vlastně nevadí. Když jsem ve své profesi potřeboval nutně vědět, co klient potřebuje, bylo pro mě snazší se s ním bavit, než si o tom psát. Takže to záleží - jak kdy a jak s kým.
Řekněme, že se dožijete vysokého věku. A v dobré kondici. Musíte se ale rozhodnout, jestli chcete mít svou dnešní kondici fyzickou, anebo duševní. Co si vyberete?
To je strašně složitá otázka. Viděl jsem umírat lidi, kterým do posledního momentu sloužila hlava, ale jejich tělo odešlo. Jeden z nich mi říkal, že by dal všechny peníze za to, aby se mohl hýbat. A pak zase znám tu hlášku, myslím, že ji říkal Louis C.K. nebo kdo, že je blbý, ale přál by si být ještě blbější, aby mu to bylo jedno. Takže možná paradoxně, když člověk zblbne, je mu to všechno jedno, takže to může být lepší.
Kdybyste se bavil s člověkem, který ví všechno, a mohl se ho zeptat na jednu otázku, na co byste se zeptal?
Mám dvě otázky. První je - kdo stvořil Boha? Na to se vždycky ptám. A druhá je klasická - proč je na světě zlo? A kdybych měl jen jednu, položím tu první.
