„Můj svět je plný samých dveří / chodím tak sám kolem nich / je to svět hotelových dveří / zamčených,“ zpívá se v jednom blues, které napsal Josef Kainar. Blues je to – jak žánru sluší – depresivní a temné. Jako v nebi, tak i na zemi jsou jen samé křižující se chodby a na nich jedny dveře vedle druhých, které „se podobají“ jako „vejce vejci, hrobu hrob“.