Představte si, že je noc a vy se procházíte ponuře osvětlenou hotelovou chodbou, protože nemůžete usnout. Nebo se brouzdáte pískem pláže, než doputujete k majáku, který nikomu nesvítí. Nebo se vysoko nad vámi klenou žebra ocelové konstrukce, a vy čekáte v poloprázdné odletové hale. Popřípadě jdete dlouhou přestupovou chodbou mezi stanicemi metra. Sami. To všechno jsou prostory, kde se můžete cítit nějak zvláštně. Divně. Nejistě.