Čtrvtý díl prvního českéh podcastu o autismu se zaměřuje na téma řeči u mluvících i nemluvících autistů. Kolem řeči u autismu koluje mnoho mýtů, mezi ty vůbec hlavní patří předpoklad, že neverbální autista není řeči schopen a vůbec nechápe, co se kolem něj dějě a naopak, dobře známý mýtus o tom, že verbální, který dokáže plynně hovořit, nemá s řečí a vyjadřováním žádný problém. Ani jedno není pravdou. Řeč je pro nás nejtypičtější formou komunikace, ale autisté někdy prostě potřebují komunikovat jinak - i z důvodů o kterých mluví podcast. To nejhorší, co jde udělat, je odepřít jim přístup k něčemu, co by jim mohlo pomoci v komunikaci, jako je například alternativní a augmentativní komunikace, včetně té facilitované. Nakonec, řečové obtíže u autismu jsou často spojené se dvěma pro autismus typickými jevy - nezměrnou fantazií a úzkostí. Není to o tom, že by autisté nedokázali na otázku odpovědět, je to o tom, že na každou otázku se dá odpovědět a reagovat mnoha a mnoha pestrými způsoby a aby na ni mohl autista správně odpovědět, musí vědět, proč se ho ptáte a kam otázkou směřujete. Jako vždy i tady platí, že správný způsob, jak ke komunikaci přistupovat je předpokládat kompetenci, vědět, že autista rozumí, snaží se odpovědět a dělá vše, co je v jeho moci, aby se vyjádři. Je dobré to vědět - pak už je komunikace jen o hledání způsobů, jak pochopit, co mi právě teď sděluje a jak mu dát najevo, že buď rozumím nebo se snažím porozumět.
