Tentokrát se budeme věnovat 22. kapitole knihy Jozue. V ní uvidíme na konkrétním příběhu izraelských kmenů usazených za Jordánem jak výzvy, které přináší život ve společenství věřících, tak i možná řešení nedorozumění, která mohou vést k vážným konfliktům a narušení jednoty Božích dětí.

Pohled na knihu Jozue, který nám nabídne takto epizoda, bude specifickým pohledem z perspektivy Nového zákona. Budeme sledovat, jak Jozuův život a služba „typologicky“ (předobrazně) předznamenávají život a službu Mesiáše, ale i zkušenost jeho církve.

V této epizodě věnující se biblické knize Jozue se zaměříme na sílu duchovního příkladu a význam věrnosti a pokory, a to na základě životních příběhů dvou „velikánů víry“ – Jozua a Káleba. Uvidíme, že i když nejlepším a dokonalým příkladem pro naše životy může být jen Bůh, životní osudy těch, kteří se mu cele oddali, mohou být i pro nás velmi inspirativní a podnětné.

Tentokrát můžeme společně sledovat na několika významných epizodách z knihy Jozue (Joz 5,8.18), jak je důležité i uprostřed „vřavy“ každodenních životních bojů dát zásadní místo Bohu, ztišit se před ním, uctívat jej a znovu se mu odevzdat. V těchto příbězích uvidíme, že i když to může někdy vypadat jako nelogické rozhodnutí, jde vlastně o vyjádření přesvědčení, že náš životní „boj“ není na nás, ale patří Hospodinu.

V šesté části našeho studia knihy Jozue se budeme věnovat kapitolám 7 a 8. Zaměříme se při jejich čtení na to, že nebezpečím pro Boží lid nemusí být nutně vnější nepřítel, ale často je zásadní problém „uvnitř“ – nedůvěra a porušení Boží smlouvy.

Po úvodu, který nám nabídla předchozí epizoda, se nyní zaměříme na širší starozákonní pojetí tzv. „svatých válek“ (které vidíme v knize Jozue). Tento díl zkoumá Boží mandát ke zničení určitých skupin a podmínky a omezení těchto válek, zasazující je do širšího kontextu Boží spravedlnosti a jeho svrchovanosti jako nejvyššího Soudce.

V této epizodě se budeme poprvé věnovat nelehké otázce „svatých válek“ v knize Jozue – tedy situacím, kdy Bůh výslovně přikázal, aby se Izraelci zapojili do vojenského tažení vůči nepřátelům. Podíváme se na ně v širším kontextu „největšího sporu“ a toho, jak sám Bůh zasahuje do pozemských konfliktů. K samotným konkrétním bojům se dostaneme v následující (páté) lekci.

Tentokrát se podíváme do 3. a 4. kapitoly knihy Jozue. Příběh přechodu Izraelců přes řeku Jordán nám připomene nejen Boží velikost, ale také důležité téma pamatování a zapomínání v našem duchovním životě.

Při druhém setkání nad knihou Jozue se zaměříme na Boží milost a „druhou šanci“, kterou Hospodin nabízí jak národům, tak jednotlivcům. Budeme se soustředit především na překvapivé projevy Boží milosti v příbězích Rachaby (Joz 2) a Gibeóňanů (Joz 9) – v nich uvidíme, že Božím záměrem není trestat, ale vést k pokání a záchraně i ty, kteří jsou lidsky považováni za lásky nehodné.

V první lekci našeho studia knihy Jozue (a specificky 1. kapitoly) se zaměříme na zásadní změnu ve vedení izraelského národa po Mojžíšově smrti, kdy se vedení ujímá Jozue. Budeme si všímat hlavně toho, že ačkoli Bůh úkolem přivést národ do zaslíbené země pověřil Jozua, úspěch celého záměru spočíval především v Boží moci a vedení, ale také ve věrnosti jeho zaslíbením.