Na příběhu Gedeona je vidět, jak Bůh musí jednat s naším pojetím sebe samých, spíše než s našimi okolnostmi, abychom s ním mohli spolupracovat na záchraně druhých.

Ačkoli potřebujeme pro víru informace, víra je věcí srdce a ne hlavy. Bůh nám pomáhá přijít do bodu, kdy jsme schopni svým srdcem přijímat a být úrodnou půdou ve smyslu podobenství o rozsévači.

Pro zdravý rytmus života je nezbytné, jakkoli jsme zaneprázdněni různými věcmi nebo žijeme život ve spěchu, mít čas ticha oddělený pro komunikaci s Bohem.

Pokud chceme růst v poznání Boha a naplnit své určení, je třeba respektovat skutečnost, že Bůh jedná s církví jako týmem a ustanovuje princip učednictví. K tomu patří závaznost, trpělivost, úcta a vzájemné snášení se v lásce.

Kdo ctí Boha a Jeho slovo, toho Bůh poctí. Boha ctíme, když mu důvěřujeme a děláme, co říká. Jeho slovo je plné moci, ale moc je uvolněna jen tam, kde je slovo "smícháno" s vírou. Víra je vodičem Boží moci.

Ve Sk 1,6 Ježíš, že něco není naše věc. Jinde se lidé ptají: Co máme dělat, abychom činili Boží skutky? Naše věc je věřit. Je třeba se vyprostit z nutkání vše držet a ovládat a složit důvěru v Boha zázraků.

Příběh církve v Efezu a její ochladnutí během prvních ca 40 let od jejího vzniku. Výrazem Boží lásky k nám je kříž Ježíše Krista. Nepotřebujeme také pokání jako církev v Efezu?

Můžeme snadno podlehnout dojmu, že známe pravdu, ačkoli se může z větší či menší části jednat o naše vlastní představy. Díky své milosti Bůh zjevuje pravdu "nemluvňatům".

Není to volání bolesti, zoufalství nebo potřeby, co přináší změnu, ale volání víry. Víra je zaměřená. Není to víra v existenci Boha, ale víra ve vzkříšení Ježíše a vyznání ústy, které vede ke spasení.

Děkování pomáhá držet zrak na tom, co pro nás Bůh udělal a dělá. Samotné zaměření na problém může odvést pozornost od řešení. Nezapomínej na jeho zaslíbení.