Cesta k muzikálu

Muzikál Sugar bude vždycky patřit mezi mé oblíbené a jestli se jednou naskytne možnost si v něm znovu zahrát, chopím se té příležitosti všemi deseti.  

Dnes pokračuji ve vzpomínání na své divadelní role a rozpovídal jsem se hodně. Berte to jako virtuální pohodové setkání u kávy. V příjemné atmosféře s vámi chci zavzpomínat na své "srdcovky". Role v muzikálech Sugar a Kdyby 1000 klarinetů. Prozradím vám, jak jsem trénoval chůzi na podpatcích, přidám historku, jak jsem cedil krev na jevišti, a mnoho dalšího.

Dnes trošku netradičně o divadle, muzikálu, v sauně. 

Sauna a saunové ceremoniály jsou mým koníčkem. Jaké to je, když k tomu všemu přidáte hudbu, světla, choreografii a snažíte se předvést v sauně krátké muzikálové představení? 

I takový může být život herce. Někdo to rád horké.

Po delší odmlce je tu další díl mého podcastu. Současná doba kultuře moc nepřeje. Vznik nových inscenací je na neurčito pozastaven. A tak si dnes zavzpomínám na některé role, které jsem hrál na prknech Divadla J. K. Tyla v Plzni. Řeč bude o rolích z muzikálů Producenti, Děj se co děj a Probuzení jara. Prozradím vám, jak probíhalo zkoušení. Všechny tři zmiňované inscenace jsem nazkoušel v relativně krátkém čase a první dvě navíc provázely zvláštní okolnosti. Jaké? Pusťte si 19. díl divadelního deníku do ucha. 

Další díl podcastu věnuji převážně muzikálu Hamilton, který mě v poslední době nadchnul. Povím vám, čím je pro mě tak výjimečný a dostanu se i k dalším tématům. Jaké jsou rozdíly mezi zkoušením muzikálu v zahraničí a v Česku? Co by měl muzikál splňovat, aby se stal milníkem? A který současný český muzikál mě nedávno zaujal a mohl bych ho doporučit k návštěvě?

Po delší odmlce jsem zpátky s novým dílem. Dnes trochu improvizovaně, nepřipraveně, opravdu ve stylu uměleckého deníčku.

Mluvit se bude o mém uměleckém lockdownu, který je ve znamení dodělávek a tvorby nových písní do projektu Sonety - podoby lásky, jehož listopadovou premiéru překazily restrikce spojené s koronavirem.

Víte, co je to explikační porada? Tak i o tom budu v dnešním díle mluvit. Ale především zavzpomínám na to, jak vznikala scéna a kostýmy do Anny Kareninové. Co bylo naším cílem, jaké byly představy a tak dále...

Jednoduše vás čeká další povídání, v němž vám postupně odhaluji vznik muzikálové opery Anna Kareninová.

Dnes pokračuji v rozhovoru s choreografkou muzikálové opery Anna Kareninová, Marcelou Puldovou. Hlavním tématem tohoto dílu je demokracie v divadle. Nebo spíš, jak se dozvíte, totalita v divadle. 

S Marcelkou jsme si povídali o mém "brblání" do choreografií a kompromisech. Práce na společném díle totiž není jednoduchá. Sladit pohled na danou věc je obtížné. A to i v tvůrčím týmu, který tvoří sourozenci.

Dnes jsem si do svého podcastu pozval prvního hosta. Je jím choreografka muzikálu Anna Kareninová, Marcela Puldová.  

Jak vznikají choreografie? A co si počít, když do toho tanečníkovi režisér pořád mluví? Tak o tom si budeme s Marcelkou povídat a nouze nebude ani o sourozenecký humor.

I v tomto díle budu pokračovat v odhalování zákulisí vzniku muzikálové opery Anna Kareninová. Dnes to bude o melodiích, které byly složené už dávno, dávno před tímto muzikálem a jen tak ležely v šuplíku, aby své místo určení nalezly v Anně Kareninové.

Je tu další díl věnovaný muzikálové opeře Anna Kareninová. Prozradím vám v něm, že složit melodii není tak těžké, protože ta pravá zábava začíná až při jejím zakomponováváním do příběhu a tvorbě takzvaných leitmotivů. Podělím se s vámi také o jedno tajemství. Jeden ze stěžejních leitmotivů totiž nevznikl u klavíru, ale díky slovům. A víte, že tohle představení by se dalo hrát ve smyčce pořád dokola?. Proč?

Poslechněte si už 12. díl podcastu Cesta k muzikálu, divadelního deníku do ucha.