Čeština na vlnách

Romština byla ještě v polovině 20. století přirozeným jazykem romských rodin. Dnes ji mladí lidé často už jen pasivně rozumějí, ale aktivně nemluví. Přesto se z romštiny stal silný identitní symbol a zdroj výrazů, které pronikly do českého slangu. Jak se romština z kuchyní a obýváků přesunula do sluchátek, mobilů a rapových textů?

Slovesa dostat a dát patří k nejčastějším v češtině. Mluvíme jimi o předávání věcí, ale také o emocích, trestech, hodnocení nebo metaforických situacích. Každý z nás už někdy „dostal sodu“ nebo „dal někomu bídu“. Co si to vlastně předáváme? A proč se v češtině tolik významů skrývá právě za těmito dvěma slovesy?

Ať už chodíte do kostela pravidelně, nebo jen občas, může se stát, že vás slova, která slyšíte, zaskočí. Jiná církev znamená jiný rytmus obřadu, jiné pokyny, jiný jazyk. Ne vždy víte, kdy vstát, kdy pokleknout — a někdy ani co přesně kněz říká. Tenhle text vás sice nezachrání před prvním faux pas, ale pomůže vám porozumět tomu, proč se jazyk jednotlivých církví liší a jaké výrazy jsou pro ně typické.

Slyšeli jste o genderově neutrální formě jazyka? Oslovil vás už někdy redaktor v rádiu jako posluchačstvo? A setkali jste se v textu s neobvyklou koncovkou „x“ či interpunkcí v podobě hvězdičky (*)? Všechny tyto zmíněné jevy jsou výsledkem snahy učinit český jazyk přístupnějším a inkluzivnějším pro všechny možné skupiny tak, aby se v češtině mohl každý cítit dobře.

Víte, kde se scházejí křesťané v Praze, když si domlouvají setkání u Sněženky? Nejde o název květiny ani o poetické jméno nějaké pohádkové princezny. Sněženka je zkratkou kostela Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí v Praze. Dané označení bychom našli ve slovní zásobě mnoha českých katolíků.

Když se řekne, že komunikace mezi více generacemi s sebou nese problémy, vybavíme si nejspíš řadu populárních výrazů dnešní mládeže. Její slovník často sestává z anglicismů, všemožných zkratek nebo slangu hráčů počítačových her, který se jen těžko dešifruje.

Desetikorunu označujeme výrazem pětka už více než 120 let. Abychom zjistili, jak k tomu došlo, musíme se vrátit v čase. A to až do roku 1892, kdy v Rakousku-Uhersku proběhla peněžní reforma. Do té doby se na našem území platilo zlatými neboli zlatkami (německy Guldeny) a pětizlatkové bankovce se říkalo pětka.

Svět nástrojů, materiálů, všelijakých pomůcek a postupů je místem, ve kterém se pohybuje každý z nás. Ovšem pro správný pohyb v tomto prostředí je potřeba si osvojit i rozmanitou slovní zásobu. Zdá se, že většina pojmenování, která vznikla v tomto prostředí, je určena pouze pro ty, kteří s nimi aktivně pracují. Pro ostatní jsou nepřístupná. Tak je tomu právě v případě profesních pojmenování neboli profesionalismů.

Víte, kolik je pár párků? Při nákupu uzenin se člověk může dostat do úzkých a na vině je čeština. Slovní hříčky vyvolávají často vtipné situace, i když ve frontě v masně ne každému debata o počtu párků připadá zábavná.

Každý, kdo se zamyslí nad tím, jak se v češtině dají tvořit slova, si jistě všimne, že se často odvozují od sebe navzájem. Z jednoho slova se tak může vytvořit mnoho dalších. Je to jeden ze způsobů, jak slovník obohacujeme, aby nám stačil pro všechno, co chceme vyjadřovat.