Článek Ireny Obermannové. Když byla úplně malá, někdy na ni myslela, děsila se jí ve snech, protože pohádka o zubaté kmotřičce ji budila ze spaní. Pak ale vyrostla a stala se vyrovnanější, normálnější, myslela, že ví a že jí brzy bude patřit svět. A tak na ni zapomněla. Jenže ona je tu stále s námi, čeká a připomíná se, můžeme ji různě ignorovat, zavírat před ní oči, ale je nám to houby platné. Smrt je nesmrtelná.
Dlouho o ní nic nevěděla. Zajímaly ji jiné věci, kluci, život, legrace, úspěchy, neúspěchy. Někdy se trápila a někdy se radovala, jela střemhlav na horské dráze. Ano, někdy někde někdo umřel, ale bylo to tak vzdálené, šlo o někoho z domu, potkávala ho ve výtahu nebo odešel známý jejích rodičů, byl starý, nezajímavý a ona ho moc nevnímala. Pak umřela jedna babička, druhá babička. Poplakala si, ale vlastně to bylo hezké. Bylo to v pořádku. Zůstaly v jejím srdci a byly přece už tak staré. Nemohoucí. Neviditelné. Zapomínalo se na ně už zaživa. Byla to tehdy taková doba.
Celý článek čtěte zde.
· Další články, ale také tipy, rozhovory a poradny najdete na lifestylovém serveru Proženy.cz.
· Své názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu [email protected].
· Sledujte Proženy na sociálních sítích: Facebook // Instagram.
· Proženy jsou nejčtenější lifestylovým online magazínem v České republice. Každý den přinášíme aktuální témata týkající se společenského dění, psychologie i zdraví, která máme podložena odborníky.