Je to pro herce poměrně netypická role, ke které se nedostane během své kariéry tak často. Ivan Trojan si nedávno zkusil monodarma. Bylo to divné, jsem zvyklý být s kolegy, přiznává jeden z nejznámějších českých herců.

O herectví, sportu a touze pomáhat mluvil herec Ivan Trojan spolu s první dámou Evou Pavlovou v dalším díle videocastu Milana Šteindlera Dáma a švihák aneb Kávu, nebo čaj?

Koncem roku vzbudil pozdvižení, když si v téměř 60 letech zahrál svůj první profesionální basketbalový zápas. Nastoupil za Opavu, odehrál minutu a půl a k vítězství 105:94 přispěl čtyřmi body. Šlo o dobrou věc: výtěžek putoval Klubu nemocných cystickou fibrózou, jehož je herec už 18 let patronem. K charitě se dostal přes svou bývalou spolužačku ze sportovního gymnázia.

Charitativní aktivity vyvíjí i manželka prezidenta Eva Pavlová. S Ivanem Trojanem si tak v posledním dílu Dámy a šviháka vyměňují zkušenosti o tom, jak důležité je pomáhat druhým. A je toho víc, co je spojuje. Například i láska k psům.

Současná turbulentní doba ne vždy přeje dobré psychické pohodě a lidé mají pocit, že se všechno hroutí. Je to naše vlastnost, pro předky bylo evolučně výhodnější varovat před nebezpečím, říká profesor psychiatrie Jiří Horáček.

O lidské psychice a zachování duševní pohody v dnešní době mluvil psychiatr profesor Jiří Horáček spolu s první dámou Evou Pavlovou v dalším díle podcastu Milana Šteindlera Dáma a švihák aneb Kávu, nebo čaj? 

V každé době se říká, že doba je zlá. Ale je ta současná opravdu horší než ty předchozí? „S ohledem na duševní zdraví určitě nemůžeme říct, že by doba byla horší než třeba druhá světová válka,“ říká Jiří Horáček. Zároveň ale přiznává, že v současnosti zažíváme jedno z těch složitějších období: „Naše doba je určitě horší, než tomu bylo před 20 lety. A to je ten problém.“

S tím souhlasí i první dáma Eva Pavlová. „Opravdu se potýkáme se spoustou problémů a já to vidím i při výjezdech do zahraničí i po Česku. Mám pocit, že lidé to hůř snášejí a má to velký dopad na psychické zdraví,“ vysvětluje.

Jaké jsou podle profesora Horáčka tři hlavní důvody, proč se dnes lidé necítí příliš dobře? Kdy má člověk kvůli podlomené psychice vyhledat profesionální pomoc? Jaké jsou nejčastější mýty o psychických poruchách? A proč je riziko dokonané sebevraždy vyšší u mužů? To a mnoho dalšího se dozvíte v nejnovější epizodě podcastu Dáma a švihák.

Jsou to naši společníci, kamarádi, kteří nás nikdy nezradí, říká o domácích mazlíčcích rektor Veterinární univerzity Brno profesor Alois Nečas. Spokojení majitelé zdravých zvířat podle něj přenášejí pohodu i na ostatní.

O soužití lidí se zvířaty i jejich léčbě mluvil rektor Veterinární univerzity Brno profesor Alois Nečas spolu s první dámou Evou Pavlovou v dalším díle videocastu Milana Šteindlera Dáma a švihák aneb Kávu, nebo čaj?.

Profesor Nečas je rektorem páté nejstarší univerzity na území dnešního Česka, která slaví 105 let své činnosti. „První byla Univerzita Karlova, pak Univerzita Palackého v Olomouci, ČVUT v Praze, VUT v Brně a potom už je brněnská veterina. Ta je jedinou univerzitou, která u nás vychovává veterinární lékaře,“ připomíná Nečas.

Sám je veterinárním chirurgem se specializací na ortopedii. „Takže léčím zlomeniny, nemoci kloubů tak, jako když se léčí fotbalisti s prasklým zkříženým vazem v koleni nebo s porušeným meniskem,“ vysvětluje s tím, že u zvířat provádějí v podstatě stejné úkony jako u lidí.

Proč se stal profesor Nečas veterinářem? Můžete udělat zvířeti masáž srdce? A co mají prasata společného s lidmi? I to se dozvíte v osmé epizodě podcastu Dáma a švihák.

Původně plánovala, že se stane učitelkou, ale na konci gymnázia se rozhodla úplně jinak. Zlákala ji tehdy čerstvě otevřená policejní akademie. Nakonec se ze Šárky Havránkové stala dokonce viceprezidentka Interpolu.

O práci pro Interpol nebo o tom, jak se prosadit v dominantně mužském povolání, mluvila policejní plukovnice ve výslužbě Šárka Havránková spolu s první dámou Evou Pavlovou, armádní podplukovnicí ve výslužbě, v dalším díle videocastu Milana Šteindlera Dáma a švihák aneb Kávu, nebo čaj?.

Stát se policistkou přitom vůbec nebyl její sen, původně chtěla být učitelkou. „V době, kdy jsem končila gymnázium, tak byla velice populární policejní akademie, která tehdy byla čerstvě otevřená a byl o ní veliký zájem. Tak jsem si řekla, že bych to taky mohla zkusit. A ono to vyšlo,“ vysvětluje Šárka Havránková.

Jak sama přiznává, prosadit se v dominantně mužském prostředí přitom nebylo vždy jednoduché. „Muži se na ženy u policie nedívají vždycky úplně nejlíp. Ale situace se zlepšuje. Jiná byla, když jsem nastupovala k policii v roce 1995 a jiná byla loni, když jsem končila,“ říká.

Jaký byl nejzávažnější případ na kterém Šárka Havránková pracovala? Proč nebyla zvolena prezidentkou Interpolu? A co si myslí o policejních seriálech v televizi? Poslechněte si celou epizodu podcastu Dáma a švihák.

Třicet pět let byla učitelkou a pak se na prahu důchodu rozhodla pro zásadní životní změnu: Chtěla si splnit sen. Školní lavice vyměnila Jarmila Podhorná za sklep, kde začala vyrábět přírodní bylinkové produkty. 

O sbírání a zpracovávání bylinek hovoří Jarmila Podhorná spolu s první dámou Evou Pavlovou v dalším díle videocastu Milana Šteindlera Dáma a švihák aneb Kávu, nebo čaj?.

Přitom byznys vůbec nebyl hlavním cílem Jarmily Podhorné: „Já jsem nechtěla začít podnikat, chtěla jsem dělat něco, co by lidem pomáhalo,“ říká. A protože se už od dětství zajímala o bylinky, padla volba na výrobu léčivých přípravků. „Měla jsem babičku, která, když bylo pěkně, tak byla vždycky někde u lesa na bylinkách,“ vzpomíná Podhorná na dětství.

Právě babička pro ni byla studnicí vědomostí o bylinkách, které chtěla následně předat lidem. Jezdila na kurzy léčitelství, kde ji zaujala přednáška bylinkáře a léčitele Jiřího Janči. „Ten tehdy řekl, že kdyby někdo začal dělat něco z našich bylin, tak by udělal něco mnohem lepšího, než jsou ty drahé dovozové. To mě natolik oslovilo, že jsem si přetvořila sklep a udělala z něho takovou laboratoř,“ popisuje Jarmila Podhorná počátky podnikání.

Ty vypadaly spartánsky: „V tom sklepě jsem neměla téměř nic. Jen lahve, které okolní hospody vyhodily a my jsme je vypařovali, pak tam byl plynový kotel a 96procentní líh.“ Zároveň procházela těžkým životním obdobím a na rozjezd výroby moc peněz nezbývalo. „Střechou mně doma teklo, manžel rok předtím umřel, takže bylo hrozně těžké vytvořit prostředí, kde by se to dalo vyrábět,“ vzpomíná.

Jak se podařilo Jarmile Podhorné překonat počáteční překážky a stát se úspěšnou podnikatelkou a lokální zaměstnavatelkou? A jak to má s bylinkami první dáma? Dozvíte se v šesté epizodě podcastu Dáma a švihák.

Dalším speciálním hostem pravidelných rozmluv o životě, které s první dámou Evou Pavlovou vede na Hradě Milan Šteindler, byla olympijská vítězka ve snowboardcrossu Eva Adamczyková..Ve společném "trialogu"  se bavili o sportu, pozornosti médií i umění relaxovat.

Na lyžích stála poprvé ve dvou letech, na snowboardu pak v šesti. To, že nakonec si závodně vybrala „prkno“, má podle Evy Adamczykové prozaický důvod. „Protože na lyžařské tréninky se vstávalo hrozně brzo a to mně moc nevyhovovalo,“ říká s nadsázkou.

Eva Pavlová, která pochází z podhůří Jeseníků, je, jak sama říká, „konzerva“ a preferuje lyže: „Začínala jsem v pěti letech. A u toho snowboardisty jsem na svahu nikdy neodhadla, kam zatočí.“ Z legrace dodává, že by snowboardisté mohli mít vlastní sjezdovky. 

Nevraživost mezi lyžaři a snowboardisty je podle Evy Adamczykové spíš věcí minulosti. „Je kolem toho vytvořená bublina. My se normálně s lyžaři kamarádíme a oni zase s námi,“ popisuje vztahy na svahu i mimo něj.

Jak se Eva Adamczyková vyrovnávala s tím, že kvůli zranění nemohla obhajovat zlato na poslední zimní olympiádě v Pekingu? A jak se popasovala se ztrátou obou rodičů? V rozhovoru dojde řeč i na to, jak obě dámy relaxujíí, proč má Eva Adamczyková přezdívku Krůta nebo proč není pro snowboardcrossařku moc dobré hubnout. 

Bydlí v podstatě na Pražském hradě, ale o ideálním místu pro život má první dáma Eva Pavlová úplně jinou představu. Mluví o tom v novém dílu videocastu Milana Šteindlera Dáma a švihák aneb Kávu, nebo čaj?

Pozvání do pořadu přijal také Šteindlerův herecký kolega z divadla Sklep David Vávra, který po vzoru svého otce vystudoval architekturu, jíž se věnuje jako praktik i jako teoretik. A čest této profese srdnatě hájil právě i v debatě s manželkou prezidenta, která je toho názoru, že „to nejhezčí a nejlepší už bylo postaveno.”

Jak by podle Evy Pavlové mohlo vypadat sociální bydlení? Jaká stavba chybí v Praze Davidu Vávrovi? A co si myslí o chystané budově filharmonie na holešovickém nábřeží Vltavy? To vše - a mnohem víc - se dozvíte ve čtvrté epizodě videocastu Dáma a švihák aneb Kávu, nebo čaj?

Eva a Petr Pavlovi budou mít letos jiné Vánoce, poprvé je stráví jako prezidentský pár. O tom, jak vypadají jejich vánoční svátky, mluví v dalším díle podcastu Milana Šteindlera Dáma a švihák aneb Kávu, nebo čaj?

Přestože manželé Pavlovi budou slavit Vánoce v roli prvního páru České republiky, budou jinak poměrně tradiční. „Dělám bramborový salát, tak, jak mě to naučila babička. Ale my máme takový speciální, který jednou vyrobil manžel. A on o tom umí dobře povídat,“ říká Eva Pavlová.

Dalším hostem speciálního vánočního dílu byl právě prezident Petr Pavel. „Já když vařím, tak jako pejsek s kočičkou. Co se doma najde, z toho se vaří. A tehdy jsem dělal bramborový salát a protože jsme zrovna měli okurky s hodně pikantním nálevem, tak jsem ho do toho přidal,“ popisuje prezident svůj kuchařský um. Přiznává, že výsledek byl řidší a dětem moc nechutnal: „Mně se zdál dobrý. Ale přece jenom dáváme přednost tomu, který dělá žena.“

Řeč ale nebyla jen o štědrovečerní tabuli. Manželé Pavlovi vyprávějí i o tom, jak si jako děti představovali Ježíška nebo jaké nejhezčí dárky v dětství dostali. Dál se v podcastu dozvíte i to, jak vzpomínají Pavlovi na Vánoce v bruselské centrále NATO nebo jak budou vypadat svátky na Hradě. 

Role první dámy dává Evě Pavlové příležitost, jak upozornit na témata, která jí jsou blízká. Jako například tradiční česká řemesla.

Při inauguraci prezidenta Petra Pavla letos v březnu zaujala jeho choť mimo jiné i svými výraznými oděvy. S jejich výběrem pomáhá tým profesionálů, ale ona sama má jasno, od koho vybrané oblečení či obuv bude.

„Snažím se nosit věci od mladých českých módních designérů. Líbí se mi třeba tenisky od Evy Klabalové a tady je třeba jedna ukázka krásných bot od Oldřicha Vojty,“ říká Eva Pavlová ve videocastu Milana Šteindlera Dáma a švihák.

A právě obuvnický designér Oldřich Voyta byl dalším hostem videocastu. S první dámou ho pojí spolupráce už od zmiňované prezidentské inaugurace. „Tvořil se celkově outfit a propojila nás návrhářka Štěpánka Pivcová. Byla jsem velmi ráda, že to tak dopadlo. Byl to krásný příběh šatů a bot,“ vysvětluje Eva Pavlová, jak se k sobě dostali.

Oldřich Voyta upozornil i na způsob výroby bot, které od něj první dáma má. „Vznikly v Česku a z tzv. ležáků. Z metráže, která už by se dál už nevyužila, ale je to pořád nový materiál. Takže vznikne krásný nový pár,“ popisuje Voyta.

Jak se mladý český designér k navrhování bot vlastně dostal? Jak v Česku vyráběná obuv obstojí v konkurenci levnějších výrobků z Asie? Jaké boty koupit dětem, když zrovna nejsou peníze na ty dražší? A je barefootová obuv zdravá? To a mnoho dalšího se dozvíte v druhé epizodě podcastu Dáma a švihák aneb Kávu, nebo čaj?

Už přes půl roku je v neformální (zákonem neukotvené, zvykem a tradicí ale přesto definované) roli první dámy. Do té doby žila Eva Pavlová poměrně obyčejný život bývalé vojačky, manželky armádního generála ve výslužbě a také zastupitelky v obci Černouček na Litoměřicku.

Jaké to je dostat se najednou do pozice manželky prezidenta České republiky? „Je to těžké. Dostanete se do kategorie příliš sledovaná osoba. Cokoliv si obleču, tak je to komentováno a nevím, kdo se cítí příjemně v roli, když je komentován a sledován. (…) Zatím se v tom necítím dobře, třeba si na to zvyknu,“ říká Eva Pavlová exkluzivně v novém pořadu Dáma a švihák.

Se sledovanou veřejnou rolí souvisí i zvýšený zájem médií. Na otázku Milana Šteindlera, jak zvládá zájem fotografů, Eva Pavlová upřímně odpovídá: „Nezvládám.“ Podle svých slov se nerada fotí a zatím jí to není úplně příjemné: „Tím, že člověk na to není zvyklý, tak se to hůř snáší.“

Eva Pavlová zavzpomínala i na svoje dětství, které strávila v podhůří Jeseníků a má na něj ty nejlepší vzpomínky. „Moje dětství bylo opravdu moc pěkné a přála bych takové všem. Měla jsem to kousek k babičce a k dědovi, kteří měli veškeré zvířectvo, které tehdy na vesnici žilo.“

Řeč přišla i na její studium na vojenské škole. Co ji ve škole bavilo? Jaké koníčky má dnes a jak vypadá typický den první dámy? Poslechněte si celý podcast a dozvíte se to.